Bubákem za každou cenu!

Máte doma děti, které zkouší, co vydržíte a co si mohou vůči vám dovolit? Myslím, že to znají všichni rodiče. V odborných knihách je to označeno jako „období vzdoru“ a že přichází okolo druhého roku života a trvá asi do pěti let. Mám trochu pocit, že odborníci udělali někde chybu ve výpočtu, že to období začíná už od samého počátku a končí až s úplným koncem našeho bytí.

Taky jsem zaznamenal, že i naše malá si toto období vzdoru občas mylně vykládá po svém. Po koupání se rozhodla, že bude bubákem za každou cenu. Odmítla se obléci, což je klasický vzdor, který v pozdních hodinách už nemám chuť ani sílu akceptovat. „Ať si tady klidně běhá s holým zadkem!“. Ale ona nechtěla běhat po bytě nahá. Ona chtěla dělat bubáka s osuškou přes hlavu a strašit nás. To je vzdor podle naší Jasmínky.

Začíná se v ložnici s osuškou na hlavě tak, aby bylo zajištěno, že nic nevidíte. Snažíte se dostat do pokojíčku, abyste mohli vykřiknout to slavné „BAF“ na maminku a sestřičku. Cestou vzdorujete všemu, co vám neuhne z cesty. Vzdorujete skříni, když nedržíte správný směr, následně vzdorujete pootevřeným dveřím. A to všechno za správného zvukového doprovodu „BUM – ploboha, BÁC – doplčic“. A tak to pokračuje až na místo.

To už se ale ztrácí moment překvapení, protože maminka se hlasitě ptá, co se děje. Suše odpovídám, že nic, jen si hraje na bubáka, ať dělá překvapenou. Dobrá. Vše proběhlo podle plánu i s „překvapením“ a velkým údivem. Možná pro ten velký úspěch „bubák“ obráží ještě zbytek domu, kde nikdo není a vydává u toho strašidelné zvuky.

Snad jí ta tvrdohlavost vydrží, až si půjde v životě za svým, a doufám, že jí to přinese víc, než jen boule a modřiny na těle. A my s maminkou se zatím budeme modlit, aby nás nezavřeli za týrání, až ty modřiny někdo uvidí.