Den, od kdy se zdraví trestá!
Mám rád bavorské vdolečky, dám si je rád. Když mám na ně chuť! Jenže pár lidí si to spletlo a začalo používat zcela jiné slovní spojení jako je „bavorský model“, a tím mi trochu kazí chuť, nejen na ty vdolečky bohužel.
Ale i když je mám rád, myslím ty vdolečky, těch pár lidí nikoliv, tak se jimi nepřejídám. Nerad bych se dočkal obezity a nemocí s tím spojených. Víte, že ¾ nemocí pochází ze špatného stravování, to je 75%? Dnes už to má zcela legitimní název „Metabolický syndrom“.
Trochu statistiky…
Víte, že každé páté úmrtí (to je 20% ročně) má příčinu ve špatném stravování? To znamená něco přes 20 000 lidí v České republice ročně (10 500 případů úmrtí bylo s covidem v roce 2020). Tito lidé nezahlcují nemocnice najednou, chodí tam s potížemi postupně, takže to nikoho tak nedráždí. Umírat postupně nemá takovou sílu, jako když lidi umírají naráz. To nikoho nedonutí omezit cukr, sůl, tuk či cigarety a alkohol. To by byla ještě lepší statistika. Stačí se podívat na stránky Ústavu zdravotnických informací, doporučuji hledat publikace jako „Zemřelí 2020“ a tomu podobné statistiky. Zjistíte, že třeba těsně před covidem se na milion lidí ročně léčilo na nemoci jater a z toho asi tři tisíce lidí zemře. Nejsem žádný fanatik, sladím si čaj, občas se napiju vína a párkrát do roka si dám něco „nezdravého“, ale s mírou.
Také jsem měl „těžší období“, způsobené změnou režimu, když se nám narodily děti a získal jsem trochu náročnější zaměstnání. Okolnosti v té chvíli nebyly nakloněny tomu, abych si udržel postavu modela. Pravda, takovou postavu jsem v dospělosti nikdy neměl. Vždycky jsem postavou připomínal spíše zápasníka, ale nikdy ne zápasníka sumo. Časem se vše srovnalo i mé zakulacené břišní svaly, chtělo to jen chvilku času, kdy jsem o sebe mohl zase více pečovat. O sebe a o svou kondici.
Proto mě nejvíce zaujala poznámka v jednom článku, že ještě více lidí umírá na nicnedělání. Ano, to není vtip, spousta lidí umírá, protože se nehýbou, necvičí a mají nedostatek pohybu. Dvakrát více lidí umírá na nicnedělání než na obezitu.
Pro mě je to nepředstavitelné. Snažím se o sebe pečovat, cvičím a vyhýbám se zbytečným lékům, k doktorovi chodím opravdu jen v nezbytných případech. Starám se o své tělo, protože bych rád zůstal co nejdéle pohyblivý. Už dlouhá léta mám na to jasné heslo „zůstaň svěží, dokud život běží!“.
Snažím se, abych „zůstal svěží, dokud život běží!“
A najednou je tu den, od kdy se zdraví trestá! Protože jsem zdravý, nemůžu žít normálním životem. Tím nejsem omezený jen já, ale celá moje rodina, život mých dětí! Najednou mám na výběr v podstatě jen dvě „bezplatné“ možnosti. Je tu možnost onemocnět a mít potvrzení o prodělání covidu. Potkal jsem pár lidí, kteří by rádi onemocněli, aby to měli za sebou a měli potvrzení v kapse. Z tohoto pohledu to vnímám jako, že vládní opatření podporují šíření nemoci. Druhá možnost je očkování. Musím říct, že očkování je skvělá věc, určitě zachránilo mnoho životů a v mnoha případech dává smysl.
Taky jsem se nechal očkovat, abych mohl cestovat.
Taky jsem se nechal očkovat, abych mohl cestovat? Ne, to je špatně podané! Já se nechal očkovat, abych neonemocněl závažnou nemocí. Cestovat jsem mohl i bez toho. Jen jsem si přečetl příznaky a dopady žluté zimnice, když jsem mířil do Jižní Ameriky a nechal jsem se očkovat bez sebemenšího pocitu odporu. Každého ovlivňuje jeho okolí a příběhy v něm. Někteří kamarádi měli kolem sebe těžké průběhy covidu, tak se raději nechali očkovat. To je v pořádku. Jiní měli obavy, že nejsou tak silní a nechtěli, aby je to složilo. To je také v pořádku, je to jejich svobodná volba, a to je k nezaplacení, moci si vybrat. Jen přemýšlím, proč i jiní lidé si nemohou vybrat svobodně?
22. listopadu 2021 je den, od kdy se zdraví trestá!
Dovolte mi krátké zamyšlení. Očkování je dobrovolné. Ovšem když se nenaočkuju, tak od 22. listopadu se nemůžu v podstatě najíst, ostříhat ani se ubytovat. Tímto byla roztrhána listina základních práv a svobod. Je to den, od kdy se zdraví trestá! Rozhodnutí politiků a očkování dokázalo rozdělit společnost více než náboženství.
Já zase zvažuju všechny pro a proti a příběhy lidí v mém okolí, kterým očkování neprospělo, jak se hlásá, anebo jim dokonce ublížilo. Onemocněli opět i po očkování a se subjektivně horším pocitem. Zvážil jsem všechny možnosti a raději se vyhnu možnému zánětu osrdečníku a dalším následkům.
Chápu, že spoustě lidem bez pohybu to neublíží a je jednodušší vidět jen jednu stranu mince. A to, že očkování funguje a ne, že pár lidem může i ublížit. Což je v pořádku, když to nejste vy. Omlouvám se, ale raději budu podporovat své zdraví pravidelným pohybem, střídmou stravou a dobrou náladou. Udržet si dobrou náladu je ale v těchto dnech velmi těžké. Ve dnech, kdy očkovaný třeba i s virem může dál šířit nákazu a nevyžaduje se po něm testování (a to je podpora šíření), popřípadě má testy zdarma. To není jen nespravedlivé, to je útok na jednu skupinu obyvatelstva a omezování osobní svobody. Jak je toto možné, jakým právem?
Lidé se málo hýbou!
Možná je to proto, že se lidé málo hýbou, možná málo chodí do ulic a nepřevracejí vlaky, neničí vše kolem sebe, jako někde v Jižní Americe. Za to jsem tedy rád, že jsme o něco více kultivovaní a toto se u nás většinou neděje. I když nový porevoluční životní styl a „zvířátko nakonec“ mě celkem připravili o iluze, že bychom v České republice byli rozumnější více než jinde.
Zvířátko na konec? Ale proč ne! Mám malé koťátko a rád si ho hladím, vždycky mě to uklidňovalo a dělalo mi dobrý pocit kočičí předení. Jsem šťastný, že ho mám, protože dokáže vykouzlit úsměv ve tváři. A to je také k nezaplacení, obzvlášť v dnešní době, kdy cítím, že nám chybí pohlazení, především na duši. Nám všem!
Lamborghini a cesta domů z Itálie
Cesta domů z jižního okraje Toskánska je poměrně dlouhá. Řekli jsme si,…
Pitigliano 2024, naše malé vítězství!
„Chtěla bych jet do Toskánska, sednout si do malé kavárny, popíjet kávu,…
