Dovolenková trilogie – díl třetí: Pivovarský závěr!

Hele, ve vyškovském pivovaru je „Den otevřených vrat“, vstup zdarma (na děti čeká skákací hrad, malování na obličej a jiné atrakce). Prohlídka 50 kč…to bude pěkný závěr dovolené.

Pár kliknutí na webu, abych to prověřil a něco se o pivovaru dočetl. Pro vstup na stránky musím potvrdit svou plnoletost, abych se dočetl o historii pivovaru, výrobě piva a taky o tom, že se omlouvají, především místním řidičům, za obsah alkoholu v jedné šarži nealkoholického piva. Chvíli ještě váhám, zda se vydat koncem týdne do kraje protkaného legendami o autech s SPZ začínajících na „VY..“, ale touha dětí po skákacím hradu vítězí.

Vstupujeme do „otevřených vrat“ pivovaru a hned si kupujeme lístky na prohlídku. Chystám se vytasit oněch 50 kč za lístek. Jsem však velmi překvapen, že musím zaplatit i za děti. Pravda, na webu nemohly potvrdit svoji plnoletost, stejně neumí číst a možnost zaplatit si osobní účast bude mnohem příznivější. Navíc platba za účast dvouletého dítěte na exkurzi pivovaru s ochutnávkou místního moku uchovají vzpomínky z dovolené lépe než fotografie.

Do začátku prohlídky zbývá dost času, a tak holky běží na skákací hrad. Když je doběhnu, už jsou bez bot a řádí po svém. Jsem dost blízko, abych přečetl cedulku nalepenou na hradě 5 minut/20 kč – pěním a platím. Měl jsem dojem, že psali vstup zdarma. Dochází mi, že tím mysleli vstup do objektu. Mám ale neodbytný pocit, že to je poněkud zavádějící. Mnohem těžší je však vysvětlit dětem, pro které se pod slovíčkem chvilka ukrývají minimálně dvě hodiny, že pět minut právě uběhlo.

Je čas prohlídky. U vstupu slyším paní, která nám prodala lístky, jak oznamuje dalším zájemcům o prohlídku: „Děti do deseti let zdarma!“. Výborně, vracím dva lístky a beru zpět stokorunu. Jelikož je dnes neděle, a tedy ani v pivovaru se nedělá, procházíme tiché místnosti, prohlížíme si prázdné tanky, kde se obvykle vaří pivo, a obdivujeme zastavené výrobní linky. Nastává čas ochutnávky. Děti křičí: „Já taky, já taky!“. Jsem „vždy připraven“, jak jinak. Otevírám láhev s limonádou barevně podobající se pivu, děti jsou nadšené, že mají vlastní kelímky, stejné jako všichni účastníci.

Pro dítě zbožňující maso stejně jako čokoládu, je libová šunka na rožni k obědu dostatečným uspokojením. Teď už se můžeme přesunout z pivovaru na pouť. Kolotoče v mžiku snižují náš rozpočet, vše je za čtyřicet, jen skákací hrad za třicet…3 minuty. To jsme si teda pomohli. Povoluji Sofii jinou poslední atrakci a posílám je s maminkou na strašidelnou dráhu. Poslední uklidňující slova od maminky zní: „Kdyby ses bála, tak zavři oči.“. A tak Sofie hned při vjezdu zavírá oči a otevírá je až venku…

Tak to bylo úchvatné zakončení naší rodinné dovolené. Cestou domů jsem ještě přemýšlel o významu a rozdílu „otevřených dveří“ a „otevřených vrat“. I když nejsem Halina Pawlowská, napadlo mě na závěr malé přirovnání:

Den otevřených dveří, lidé si vzájemně věří. Den otevřených vrat, za všechno pěkně plať!