Knihovnička plná snů

Během psaní jsem si tak uvědomil, že i samotná knihovnička je zatím jen sen. Po rekonstrukci a malování bytu jsme uvolnili dětem místo, aby měly více prostoru na své věci. Naše „dospělácké“ knihy zatím leží v místech, kde by měla knihovnička teprve vzniknout. Topíme se v knihách, přesto přibývají další. Nezáleží jestli je kniha nová nebo z antikvariátu, každá zajímavá kniha nám udělá radost.

Radost nám udělá i to, když se některých knížek dokážeme zbavit. To je ale těžší než se zdá. Jednak se nerad něčeho vzdávám a pak jsem vychovaný tak, že se ke knihám chováme s úctou. „Netrháme, nemačkáme, nepíšeme do nich“. A na druhé straně vidím, jak se používají knihy na tvoření pro děti, dělají z toho koláže a podobná umělecká díla. Spousta lidí do knížek píše poznámky, ohýbají rožky na důležité stránce. A to mi nedělá dobře, nebo alespoň já to nedělám.

Už to není, co to bývalo. Přesně tak, už to není jako dřív! Spousta knížek slouží právě k tomu, abychom si udělali poznámky na důležitém místě a zapamatovali si to. Takové knihy jsou určeny pouze „nám“, aby nás vedli k úspěchu. Kniha už není taková vzácnost, kterou si lidé střeží. Ne každá kniha má takovou hodnotu. Je nespočet nových knih, které nikoho nenadchnou a ještě více knih z dob minulých, které už nikdo číst nebude. Mnoho knih je napsáno nesrozumitelným jazykem a ideologicky odpovídající dané době, jsou jak se říká „morálně zastaralé“. Jsou vhodné akorát tak na koláž!

Rozumím pokroku a chápu to, přesto si dělám důležité poznámky do deníčku. Mám rád čisté a rovné listy. Dělám to tak, jak mi to dělá radost. Nemusím už listovat, protože mám vše důležité na papíře, pěkně přehledně a ucelené. Poslední dva roky se mi v knihovně objevují knihy plné jachet a mořských vln. Rady zkušených expertů a mořeplavců. To jsou následky poslední dovolené v Řecku. Taky je to jeden z dětských snů, kdy jsem si představoval, že s katamaránem pluju na Polynésii. Párkrát jsem okusil moře a byť je pro mě vždy na začátku až nepříjemně slané, jaká si touha vyplout se mi občas vrací. Při poslední návštěvě mě to chytlo zatím nejvíc.

Moje knihovna je plná snů, pro které jsem žil, a které snad ještě prožívat budu. Je to přehled mých aktivit, čemu jsem se v životě věnoval. A také čemu jsem se věnovat chtěl, ale nakonec nevěnoval. Ano, některé knihy na mě ještě čekají. Některé knihy čekají, až je přečtu a některé možná čekají na to, až je napíšu. Možná je to taky jeden z mnoha nesplněných snů, kterým se snažím jít naproti.

Nečekejte až přijdou sny za vámi, vyplujte jim vstříc. Stačí jen napnout plachty a chytit dobrý vítr!