Manželka je Bůh!

Máme za sebou noc kostelů, o které jsme se konečně dozvěděli včas, a ne až s týdenním zpožděním. Holky už jsou přece jen větší a ukázka nočního brněnského života, je příjemná změna. Největší změna je to ale nejvíc pro nás, pro mě a manželku. My jsme se už dlouho ničeho neúčastnili a pohled na noční život, který se opravdu dost změnil od dob našeho „mládí“, nám jen připomínal, že až tak nežijeme.

Abych to upřesnil, nežijeme tímto způsobem, že bychom si zašli večer na procházku, dali si sklenku vína, dobré jídlo, nebo si zašli jen tak do kina. Tento druh relaxace nám od narození našich dětí trochu chybí. Jinak nočním životem to my zase žijeme, udělat večeři, napsat úkoly, zahnat děti do postele, umýt nádobí, vyžehlit alespoň pár věcí z dvoumetrové hromady…

Pravda, poslední dva roky, to postihlo asi více lidí, že moc společensky nežili. O to více jsem byl nadšený, že to tentokrát vyšlo a můžeme holkám ukázat víc než dětský program. Měl jsem jasný plán, navštívit jen pár míst a v klidu si to užít. Chtěl jsem si společně poslechnout, jak znějí kostelní varhany, pak vylézt do věží brněnské katedrály na Petrově, něco cestou zakousnout a dát si zmrzlinu.

Jenže manželka odbočila do prvního kostela, který jsme potkali. Chuť něco, spíše někoho, zkousnout přišla tak dříve, než jsem čekal. Vešli jsme přímo do té úžasné atmosféry sborového zpěvu znějícího v tom božském prostoru. Nebyl to poslední koncert tohoto večera. Na žádném jiném místě, nebo spíš akci, jsem neslyšel tolik zbožné muziky, jako na Noci kostelů.

Musím říct, že ani v rádiu. To bude tím, že v kostele hudbu nepřeladím, jako když mi tam padne Proglas. V rádiu to ani nemá takovou atmosféru jako v kostele. Ten okamžik, když stojíte na posvátném místě a zazní prostorem úžasné hlasy, zapomenete na všechno. Přijímáte jen příval energie a vnímáte ten pocit výjimečnosti. Dokonce zapomenete i na zakousnutí manželky.

Užíval jsem si to a vnímal o čem zpívají. Je to v podstatě taková „pop music“, kdy se opakuje několik slov stále dokola, jen jsou o bohu. A lidé, kteří to zpívají pro radost a své potěšení, mají krásnější hlasy než někteří profesionální zpěváci. Vaším tělem prochází ty vibrace, ty pronikavé tóny opakujících se slovních spojení jako:

„přijď a kraluj nám“, „zachraň můj svět“, „s tebou všechno překonám“,

„tobě patří chvála má“, „jen ty jsi moje skrýš“, „jsi naděje a spása má…“

A najednou se to stalo, já „nevěřící“, jsem to ucítil, to uspokojení. Až mi z toho přejel mráz po zádech, ten pocit štěstí, že tohle se mi už dávno děje. Všichni zpívali o bohu a přáli si, aby jim přišel do života a já už věděl, že ho mám doma.

Manželka je Bůh!

Ty slova popisují to, co jsem začal prožívat už před svatbou. Přišla a začala mi kralovat, dá se říct, že zachránila můj svět. Já už si tehdy fakt myslel, že se neožením. „S tebou všechno překonám“, a jak jinak, když jsme si řekli „v dobrém i ve zlém…“

Připojil jsme se, abych si těch pár slov plné víry a v náznaku i věrnosti, s pocitem naplnění zazpíval také… „tobě patří chvála má“, „jsi naděje a spása má…“ Ano, to je přece o ní!

Ze zkušenosti vím, že někdy je potřeba udělat víc než si jen přát. Víc než jen čekat na Boha, na tu pravou, na Godota… Člověk musí hledat na správném místě a taky jít štěstí naproti! Jak se můžete někde dočíst „když budete Boha hledat celým svým srdcem, naleznete jej“!

A to je asi ta největší myšlenka. Dělat věci celým svým srdcem. Teprve pak možná dosáhnete svého a dáte věcem smysl. Já se věnuji celým svým srdcem snad jen manželce, teď už teda i dětem a vidím, že to má smysl. Proto z vlastní zkušenosti můžu tuto myšlenku podpořit a poslat dál.

Žijte celým svým srdcem a dejte životu smysl!