Moudrost nepřichází s věkem, ale se zážitky!

Jak jsem se nedávno zmínil, zážitky hrají velkou roli v životě každého. Většinou si ani neuvědomujeme v jaké míře. Říká se, že na dětech je nejvíc vidět, jak rychle čas běží. S tím, jak rychle rostou, si více uvědomujeme, jak my dospělí stárneme. To je pravda. Také je na nich nejvíc vidět, že moudrost nepřichází s věkem, ale se zážitky. Já to na svých dětech pozoruju dost zřetelně, mnohdy i na sobě. Když jsme před několika lety vyplouvali s plachetnicí na Egejské moře, snažil se kapitán zmírnit naše obavy slovy: „Není důležité, zda budete mít pozitivní či negativní zážitky… důležité je jen to, aby byly natolik silné, že na ně nezapomenete!“.

A měl pravdu! Na to, že musíte koupit dvě drahé zpáteční letenky kvůli krachu letecké společnosti, což vám značně prodlouží cestu domů, a že po návratu dalších několik týdnů strávíte na infekčním kvůli „čachtání“ se v nějakém přírodním termálním prameni na odlehlém ostrově, na to se opravdu nezapomíná. A takových nezapomenutelných zážitků, které mě ovlivňují a nechtějí opustit mou mysl, mám spoustu.

Zdá se mi, že dcera to prožívá podobně. Někdy to vypadá, že ji také chceme poslat na pustý ostrov daleko od nás, když se jí snažíme obléci a odvést do školky. Po těch scénách, které zažíváme během oblékání a příprav na cestu, ji mám někdy chuť na ten pustý ostrov daleko od nás opravdu poslat. Ale po pár dnech, až bychom si odpočinuli, by se nám stejně začalo stýskat. Stejně jako jí po školce, když musí kvůli nemoci trávit delší čas zavřená doma. Po dlouhé pauze je ochotná se v klidu vypravit a sama od sebe tam chce jít. A už po pár dnech nastává neuvěřitelná změna v chování a i přístup k mnoha věcem se okamžitě změní. Je soběstačnější, soužití s ní najednou není tak náročné, zkrátka nové zážitky mezi vrstevníky ji vždy posunou někam jinam.

Naše děti mají také velkou radost z „nekontrolovaného“ pohybu mimo dům, samozřejmě pod naším dohledem 🙂 . Pokaždé, když se dostanou ven a mají pocit volnosti, tak je pak s nimi lepší pořízení. Jeden víkend jsme vzali Sofii na již dříve zmíněnou rozhlednu. Pozorovala horolezce lezoucí na stěně. Cestou se pověsila na gymnastické kruhy na venkovním sportovišti. Další den jsem s ní byl poprvé ve velkém bazénu. Nakonec přišla ještě návštěva se staršími dětmi, kterým se mohla se vším pochlubit. Zdánlivě běžné zážitky změnily její chování k nepoznání.

Naštěstí pro nás je to vždy posun k lepšímu. Aby to však mělo trvalý efekt, musel bych se jí tak intenzivně věnovat každý den, a to je práce na plný úvazek. V tomto případě neplacený úvazek. Pro většinu lidí to znamená, že se téhle „bokovce na celý život“ mohou intenzivně věnovat od rána do večera pouze dva dny v týdnu. Což znamená omezení se alespoň na „zážitkové víkendy“. Jestli jste na tom podobně, tak si ty volné chvíle užívejte naplno!