Mnohokrát jsem v tomto čase tápal, čím udělám radost svým blízkým, především své manželce. Vždy jsem chtěl darovat něco, co člověku dělá radost déle, než pouze v té chvíli, kdy dárek obdrží. Před lety manželce přinesl „Ježíšek“ šipky s terčem. Bohužel se dosud nenašlo místo, kam to pověsit. Mnoho zábavy tak tento dárek zatím neposkytl. Vzal jsem si z toho ponaučení a oproti Ježíškovi jsem se polepšil.
Když se tedy nachýlil čas 33. narozenin mé manželky, nechystal jsem svíčky ve stejném počtu (dort by byl propíchaný jak řešeto), ale nakoupil jsem ve stejném počtu čokoládu. Kvalitní čokoláda s vysokým obsahem kakaa manželku velmi potěšila. Já jsem byl také spokojený, že se dárek líbil. Největší projev radosti byl však znát na dětech.
Když loni opět přišel „Ježíšek“, zanechal manželce pod stromečkem nový teplý spacák a krásný vysněný batoh střední velikosti. Byla to skvělá myšlenka – s těmito dárky budeme chodit častěji na výlety. Ale chybička se opět vloudila. Jak jednou řekl sportovní komentátor Karol Polák: „Milimetre chýbali, ale bolo ich veľa.“ Batoh nešel nastavit na tak drobnou postavu, kterou je moje manželka obdařená. Takže toto břímě spočinulo na mých bedrech. Spacák jsme pro změnu při jediném letním výjezdu zapomněli doma. A tak jako vítěz vyšla z těchto svátků nejstarší dcera, která dostala velkou magnetickou psací tabuli, zabalenou v krabici. Díky tomu jsme jí mohli z krabice vystřihnout tu krásnou holčičku, která se jí tak moc líbila. Nevěřili byste, jak jsou papírové děti odolné a skladné, vydržela až do léta.
A to byl čas, kdy ve skříni zbývala už jen poslední tabulka čokolády… opět se blížily manželčiny narozeniny. S pocitem člověka, který nikdy nesnědl tolik čokolády jako za poslední rok, objednávám manželce koloběžku. Urychlí to cestu do školky a nějaký ten nákup ve městě. Dcera bude taky nadšená, když budou jezdit ve dvou. Byla to trefa do černého. Manželce se dárek moc líbil a dcera byla štěstím bez sebe, když jely společně s maminkou. Chvíli jsem taky přemýšlel o koloběžce i pro mě, což se pak ukázalo jako zbytečné, mám přece kolo…
A na závěr jedna rada pro ty z vás, kteří ještě nemáte před Štědrým dnem jasno. Ve vší skromnosti člověka přejedeného čokoládou, s batohem na zádech a s mnohem větším počtem najetých kilometrů na koloběžce než moje manželka musím říct, že největší radost dělají dárky, které užíváte.