Pitigliano 2024, naše malé vítězství!

„Chtěla bych jet do Toskánska, sednout si do malé kavárny, popíjet kávu, dívat se okolo a užívat si tu pohodu“ vypadlo z manželky a nainstalovala si duolingo do svého prvního chytrého telefonu, který právě dostala k narozeninám. Pokud umíte anglicky, tak to zvládnete. Duolingo umí česky, jen když se učíte anglicky. Ostatní jazyky můžete trénovat jen přes angličtinu.

Uběhlo pár měsíců, přišlo jaro, a tak jsem vyhledal několik ubytování přes „Booking“ a přeposlal manželce. „Teď ne, já se na to potom podívám“. Trefil jsem se do hektického období a blížícího se konce školního roku. Prostě učitelka. Mám pocit, že hektické období začíná se začátkem školního roku a trvá až do konce června. Další dva měsíce pryč. Všechno, co jsem vybral a trávil na tom spoustu času, je pryč, obsazeno. Nebaví mě to, ale najdu pár dalších míst. „Koncem týdne se na to spolu podíváme“ – aha, konec měsíce, trefil jsem se do období fakturace.

Nemůžu spát, otevírám notebook, pár kliků a oznamuji manželce, že dovolenou máme zajištěnou. „Cože? To jsi nemohl počkat do rána!“ Ne nemohl. „Booking“ mi nabídl skromné, cenově přívětivé ubytování na samém jihu Toskánska. Mám obavy z cesty, zda to naše auto zvládne, zda to zvládnu já, a dokážu odřídit dvanáctihodinovou cestu. Obav je spousta, už o tom nechci přemýšlet, nějak to dopadne! Píšu poskytovatelům ubytování, jaké jsou možnosti parkování a další dotazy, abych se ujistil, než mi Booking strhne naplánovanou platbu. Vše je v pořádku, jsme v klidu.

Já v klidu byl, jen manželka chtěla získat ještě větší klid a jistotu, že to je zajištěné a navrhla, ať to raději zaplatím hned. Klikám na ikonu „Zaplatit ihned“, peníze odešly a nemusím tak hlídat zůstatek na účtu. O týden později přeci jen nějaká nervozita přichází. Co sbalit na cestu, kolik jídla? Protože každý den v restauraci určitě jíst nechceme. Do těchto starostí, jestli tahat s sebou do Itálie kečup a špagety, přišel email „Vaše rezervace byla zrušena“. Cože, dva dny před odjezdem?             

Snažím se spojit s „Bookingem“, bez reakce, ani telefonicky, ani mailem, nic. Naplánovaná platba neproběhla pro nedostatek financí na účtu. No abych tam měl dost financí, když už jsem to jednou platil. Nedokázali spárovat platbu z nabízené ikony „Zaplatit ihned“ a naplánovaná platba tak zůstala aktivní. Výsledek: rezervace zrušena pro nedostatek financí a „platba ihned“ blokovaná „Bookingem“.

Tohle se mi za 15 let, co mám u „Bookingu“ účet, ještě nestalo. Už se mi v aplikaci potvrdila rezervace za luxusní ubytování, když mi v kapse zůstal odemčený mobil, a jen s velkými obtížemi se mi povedlo rezervaci zrušit. Ale tohle byla od „Bookingu“ novinka.

Říká se sice „bez peněz do hospody nelez“, ale i tak jsme zavolali do apartmánu v Itálii, zajistili ubytování a vydali se na cestu. Už jsme byli připraveni tam jet a nějaké ubytování se určitě najde, kdyby to náhodou neklaplo. Před odjezdem kontroluju účet, platba je zpět. Představte si, že blokované platby se automaticky vrátí na účet po osmi dnech, pokud si je obchodník nezaúčtuje. Zbytečné nervy kvůli špatnému (ne)spárování plateb.

Po čtrnácti hodinách na cestě přijíždíme do Pitigliana. Podařilo se nám zaparkovat vedle mostu pro pěší, po kterém se dostanete do samého centra tohoto středověkého městečka. „Pouhých“ 130 metrů stačí ujít s kufry od auta až do bytu. Po několika schodech, dolů a zase nahoru a pak ještě schody v domě. Klaplo to, jsme ubytovaní, máme čtyři postele a kuchyňku, co víc si přát. Že by wifi?

Ne, wifi nám nechybí, stačí nám nějaké data na mobilu, však jsme dojeli odpočívat.

Přijeli jsme v neděli k večeru, takže zbytek dne jsme nic neplánovali, jen malou procházku po městě a spánek. Ten především. Druhý den jsme probádali jak starou část města, tak i novou zástavbu, zajistili jídlo a naplánovali si, co tu chceme zažít. Třetí den jsme se vydali na cestu k blízkému jezeru. Bolsenské jezero je vulkanického původu, vzniklo v kráteru již nečinné sopky. Našli jsme krásné místo na koupání a užili si osvěžení v horkém dni. Byla to příjemná cesta, protože trvala jen okolo 20 minut. Večer nám zbylo dost času na procházku městem.

Objevili jsme úchvatnou restauraci s venkovním posezením ukrytou mezi domy, s výhledem do údolí a protějšího kopce. Bohužel je obsazeno, pouští jen lidi s rezervací. Rezervovali jsme si místa na další den, abychom si také užili tu romantiku. Čtvrtý den se ochladilo a přišel déšť. Skvělé na procházku, po okolí a místních jeskyních (spíše vykutané sklepy), kterou jsme zvládli mezi ranním deštěm a odpolední průtrží a bouřkou. Skvělé na procházku, ale špatné na romantické venkovní posezení. Tentokrát to nevyšlo a večeřeli jsme uvnitř. Rezervujeme si znovu místa na pozítří.

Pátý den jedeme k moři. Hodinka cesty a už plaveme v Tyrhénském moři na krásné písčité pláži. Úžasná pláž, skvělé vlny a poměrně studené moře, alespoň oproti vodě v jezeře. Úžasná pláž, bez možnosti se schovat ve stínu. Vlastní slunečník jsme neměli. Odjeli jsme trochu více opálení, než nám bylo příjemné. Pláž se nachází blízko města Orbetello. Když najdete dunu Feniglia, najdete i tuto klidnou pláž, ke které dojdete asi za 5 minut z placeného parkoviště na konci cesty.

Šestý den konečně usedáme na večeři ve venkovní restauraci. Nádhera! Dali jsme to tentokrát na dřívější hodinu, takže jsme přišli za světla a odcházeli za tmy. Postupná změna ze slunečného dne, přes zapadající slunce až na osvětlené město tyčící se ve tmě. Po tomto zážitku jsme se tak dobře vyspali, že se nám zachtělo ještě na jeden výlet k jezeru a projít se pobřežním městečkem Marta. Stejně se jmenuje odvodní řeka Bolsenského jezera, která teče právě do Tyrhenského moře.

Krásné městečko, jako většina pobřežních měst, ale horký letní den nás přiměl skočit ještě jednou do jezera na nedaleké pláži. Konečně se vracíme zpět do ubytování, musíme sbalit, a hlavně se vyspat. Ráno brzo odjíždíme a bude to dlouhá cesta, rádi bychom se na skok zastavili ve Florencii. Když už jsme jeli takový kus cesty.

Po příjezdu do ubytování čtu zprávu od paní majitelky, že tu večer budou akrobaté, herci a jiné pouliční zábavy. Místní obchodníci se spojili a zorganizovali večer plný zábavy, aby přilákali návštěvníky. Skvělé! Takto se nám to povedlo i na dovolené ve Znojmě, kde jsme nečekaně zažili „Znojmo žije divadlem“. Celý týden jsme mohli shlédnout v ulicích nějaké vystoupení. V Pitiglianu to prostě ten večer žilo. Do postele jsem se dostal až po jedné ráno a bohužel to bylo domů dál než ze Znojma. Ale o cestě zpátky zase až příště…

Musím jen říct, že tato cesta pro nás byla takové malé vítězství, i když jsme byli i dál od domova, jako rodina, autem to pro nás byla nejdelší ujetá vzdálenost během dovolené. Celkem 2644 km, které stály za tu námahu.