Prostě je po mně!

Pokročili jsme do další životní fáze a pomalu se s dcerou připravujeme na zápis a vstup do školy. Manželka má trochu pochybnosti, zda to zvládne. Uklidňuji manželku, že to zvládne určitě, že její maminka to taky zvládla, stejně jako spousta jiných rodičů, když šly jejich děti poprvé do školy. To byl jen vtip. Samozřejmě jde o dceru, ale ono to není od věci, zabývat se i rodiči. Co se týká dcery, tak jsem přesvědčený, že je dostatečně chytrá, vnímavá a šikovná na to, aby šla do školy v běžném věku. Je totiž po mně, bohužel pro ni.

Taky jsem byl šikovný. Jen jsem byl (a stále jsem) na veřejnosti tichý a méně komunikativní než ostatní děti. Má mlčenlivost byla o to větší, když jsem byl zkoušen před tabulí. I když jsem to věděl, nebyl jsem si jistý správnou odpovědí a raději jsem nic neřekl. A pokud zazněla prostorem nápověda, mé mlčení to jenom podpořilo, to byl konec. Nebyl důvod opakovat něco, co už tady zaznělo, i kdybych to sám věděl.

Trochu mi to připomíná film „Vůně cibule“. Jedna z dětských postav celou dobu mlčí a hlavní hrdina si myslí, že je němý. Na konci filmu jsou všichni překvapeni, když promluví. Své mlčení vysvětluje slovy: „Až doteď nebyl důvod mluvit“. Přesně takový jsem byl jako dítě, neměl jsem důvod mluvit.

Předškolní přípravu s naší dcerou navštěvují děti, které jdou do školy s odkladem. Všichni jsou téměř o rok starší a rok v tomto věku je opravdu znát. Starší děti jsou více „otrkané“ a průbojnější. Hlásí se, vykřikují okamžitě odpovědi a naše dcera… ta je po mně. Až podzimní období zvýšilo nemocnost a taky dceřinu šanci ukázat, co v ní je. Díky skromné účasti měla možnost předvést, že i ona je živá, tvořivá, chytrá a …že je prostě po mně!

Věřím, že naše děti na tom jsou líp než my. Nemůžu souhlasit s tím, co slýchávám od starších lidí, že nová generace je čím dál horší. Vždyť našim dětem předáváme kousek sebe, tak jako jsme my dostali kousek z našich rodičů a předků. A o ten kousek, co přidají ke své osobnosti, jsou naopak lepší než předchozí generace. Je to jako míchání starého vína s mladým, aby se během zrání dosáhlo lepší chuti.

Chcete-li v dětech objevit jejich silné stránky, musíte je sledovat a zaměřit se pouze na ně. Neporovnávat je s ostatními, jak to mnohdy bývá. Podpoříte tak rozvoj jejich osobnosti. Od toho jsou přece rodiče, aby pomáhali svým dětem.