Rána jsou krásná, když zůstanete doma

Děti umí vrátit, co do nich vložíte. A to i s úroky.  Rozhodně se jim věnujte, jak jen to jde, vyplatí se to. Poté, co jsem zveřejnil eBook o uspávání dětí, mi naše nejmenší holčička ukázala, že to může být ještě „lepší“. Jako by mi chtěla dokázat, že noc se dá využít i jinak než spánkem a že den může mít klidně i 26 hodin. V této fázi musím přepnout na pozitivní myšlení, jinak bych nic víc už nenapsal. Na Instagramu by nejspíš jako vysvětlení postačila fotka mého obličeje. Obávám se však zneužití svého vzhledu. Mohl bych se pak třeba nechtěně stát tváří nějaké firmy mající ve svém sortimentu pytlíčky, pytle a velké futrály.

Ale abych pokračoval v tom pozitivním duchu, musím říci, že i děti se nechají někdy ovlivnit. V tom nejlepším případě by to bylo Vaše chování, které děti následují. To potěší každého rodiče. Teda pokud zrovna neděláte a neříkáte něco, co není pro jejich oči a uši (což je jako naschvál ve většině případů). V mém případě jsem se spokojil s ukázkou pohádky o stvoření světa. Jistě znáte animovanou francouzskou klasiku.

Dlouho jsem tuto pohádku neviděl a přišlo mi, že by se jim mohla líbit. Po prvních dvou minutách jsem změnil názor. Ještě s tím chvíli počkám. Nebyl by problém ve vysvětlování, kdo je ten vousatý pán, a jestli opravdu stvořil svět. Náboženské otázky mi nevadí. Mám na to jasnou odpověď: „Bůh ví…“.

Zádrhel nastal ve chvíli, kdy se ve vesmíru objevily hvězdy. Spousta hvězd. A každá z nich znamenala nějakou otázku. Proč je jedna menší a druhá větší? Proč tamta svítí žlutě a ta červeně? Proč některé blikají? A proč tahle letí? „To je kometa, víš,“ vzmohl jsem se na odpověď. Vysvětlil jsem něco o teplotách a vzdálenostech a pomalu přesměroval hovor k tomu hlavnímu – že to ten pán zmákl za šest dnů a sedmý den odpočíval. Mám pocit, že si z toho vzaly ponaučení.

Během šesti dnů a probdělých nocí jsem totiž přečetl více knížek, než jsem zvládl během povinné školní docházky. Sedmou noc pak spaly holky až do rána. Byla to úleva. Úžasné a zákeřné zároveň. Dokud je člověk v zápřahu, tak to prostě nějak zvládá. Když najednou máte klid, dolehne na vás únava a odpadnete. Proto jsem si další den vzal volno, abych nabral síly.

A tak jsem místo brzkého vstávání do práce zůstal doma. Viděl jsem, jak se holky probouzejí a oči jim jen září. Je na nich poznat, jak jsou nadšené, že je tam i táta a můžou se přitulit. Jsou usměvavé, milé a na rozdíl od rodičů (tedy od maminky 🙂 ) jsou krásné hned po probuzení. Začínat den takhle, to je úplně jiný pocit. Bohužel jsem o tyto zážitky ochuzený, protože do práce odcházím, když ještě spí, a vracím se až ve chvíli, kdy už na děti zase padá únava. Ve chvíli, kdy si sám potřebuju oddechnout, zatímco ony vyžadují moji pozornost, protože mě celý den neviděly. Myslím, že je velká škoda připravovat se o to, co nám přináší potěšení. Užívejte si dětí, dokud jsou malé a dokud o Vás stojí. Rána jsou mnohem krásnější, když zůstanete doma…