Rok se s rokem sešel, to by jeden brečel

Je to tak, rok se s rokem sešel, i když v mém podání, to jsou ty školní roky. Už jsem tak zvyklý. Za tak dlouhou dobu, za celý rok, jsem nenapsal ani jeden článek. A to je k pláči, protože psaní mám rád. Psaní ve mně budí to nadšení, o kterém jsem psal a udržuje mě v kontaktu s mojí budoucností, s tou vizí, co mám v hlavě. Možná ještě víc je to k pláči, protože mi to přijde jako pár dnů od posledního článku, kde zmiňuji onu „novou éru“.

Čas neúprosně letí a čím jsem starší, tím letí rychleji. O to více bylo těch radostných událostí a zážitků, které jsme prožili. O prázdninách jsme s dětmi prozkoumali Šumavu. Místo s krásnou přírodou a spoustou zajímavých míst. Kopce, rozhledny, hrady a zříceniny. Zavítali jsme do jedné z místních skláren, kde si holky vyfoukly skleničky. Manželka pro mě vyfoukla skleničku na víno. A já, já jsem nefoukal. Já budu z té skleničky pít víno. Nejdřív se ale musím vrátit domů.

To je zase moje nová pracovní éra. Spíše návrat k tomu, co jsem dělal ke konci studií a na začátku své kariéry. Právě teď jsem totiž na pracovní cestě v Anglii, abych se tu „mrknul“ na mikroskop. Letos jsem byl už ve Španělsku, kde jsem tuplem „mrkal na drát“. To byla má první cesta za mikroskopem a také do Španělska. Je pěkné občas něco zažít, dosáhnout nějakého vrcholu, nebo si jen tak užívat toho, co je kolem. Na místě, kde právě jsem.

Od konce studií jsem už svého vrcholu dosáhl a teď si právě, jen tak, užívám míst, kde jsem se ocitnul. Vnímám to spíše jako uzavření kruhu jedné životní kapitoly, abych mohl jít dál. Abych mohl jednou tyto dveře zavřít a otevřít jiné…  Ale to už tu přeci bylo, za chvilku to bude deset let, co jsem k tomu dostal i tričko, kde jsou namalované dvoje dveře. Jedny zavírající se dveře s nápisem „sračky“ a druhé pootevřené, s nápisem „jiné sračky“.

Každopádně se těším na každé nové dveře poskytující nové výzvy a nezapomenutelné zážitky.  S manželkou nám dělá radost, že takové nezapomenutelné zážitky se nám daří připravit i pro děti. Ale o tom až příště, až se vrátím v pořádku domů. Cestou domů budu doufat, že ty „jiné“ dveře, se neotevřou právě v letadle, vysoko v oblacích. I když, to je podle blízkých, můj svět, s hlavou vysoko v oblacích!