Zase to pondělní ráno!

Jak se zdá, ani čas a peníze nestačí, když vás nic netlačí. Opravdu jsem měl vůli a chtěl jsem letos prožít „lepší“ dovolenou, o nic se nestarat. Chodit s dětmi jen plavat a na procházky a z nich rovnou k připravenému jídlu. Ještě v zimě to vypadalo nadějně, že bude dovolená u moře a letecky, aby děti zažily něco nového. Vybraná místa a hotely však měly stále nějaké mouchy a také stály více, než jsem čekal. A tak jsem hledal a hledal, až přišlo léto a s ním zjištění, že jsem se staral více o svůj vlastní pas, než o ty cestovní.

Stejně jako loni pojedeme i letos tam, kde s lidmi budeme mít alespoň společnou řeč. Opět to vyšlo na pondělí. Jakoby pondělí bylo nejlepším dnem na obvolávání a hledání penzionu. Sotva třicet hovorů a máme zajištěné ubytování na druhý den. Už dlouho se chystáme do Znojma. Je to krásné a pro nás neprozkoumané město. Především podzemí, kde bych se nejraději viděl po své snaze zařídit leteckou dovolenou.

Nejenže neletíme letadlem, nejedeme ani autem. Firemní vůz jsem totiž s ukončením pracovního poměru „dobrovolně“ odevzdal a na nové jsem si ještě nevydělal. Pojedeme proto veřejnou dopravou. Už vidím, jak naše děti oživí jinak nudné dny pravidelných cestujících. Možná bych měl vzít klobouk a vybírat drobné, nebo se za něj schovat a dělat, že je neznám. Manželka je dojatá a právě balí kufry. Doufám jen, že je balí na tu naši krásnou dovolenou.