Bod zlomu

Když jsem před půl rokem napsal článek „Syndrom domova“, netušil jsem v tu chvíli, že dostanu šanci (a nejen já), která se neodmítá. Vyzkoušet si syndrom domova v praxi a mnohem déle, než jen o víkendu. Nouzový stav byla příležitost naučit se trpělivosti v mnoha oblastech života. Byla to také zkouška v navazování přerušených činností, vztahů a života vůbec.

Začátkem roku jsem měl velké plány. Já mám pořád velké plány, jen jsem na nich tehdy pracoval, a když zůstaly děti doma, už jsem dělal jen to, co jsem musel. Využil jsem ten čas naplno zase k jiným věcem. Nebylo to období nečinnosti, naopak. Nezvládl jsem ale rozvíjet věci, které potřebuji k „normálnímu životu“. Ono říct o mém životě, že je normální, je velmi odvážné, protože v mém podání slovo „normální“ nabývá zcela jiné rozměry. Jak říkával jeden spolupracovník „normální to není, ale je to běžné“!

A tak to postupem času přijala i manželka. Spoustu běžných věcí, prožívajících se mnou, bere jako normálních. Stejně tak i naše holky berou jako normální, že je tatínek s nimi a kdykoliv je potřeba, tak je nablízku. Když jsem před třemi lety dal výpověď z „normálního“ zaměstnání, že se budu věnovat více rodině a dělat jiné věci, když mám ten živnosťák, těžko jsem mohl předvídat, co vše se přihodí.

Stále platí, že na dětech poznáte, jak rychle plyne čas, a že děti jsou malé jen jednou. Najednou jde nejmladší dcera do první třídy a mám doma už dvě školačky. Nastává další etapa života. I pro nás jako rodiče to bude životní změna. Já to vítám, na tuto chvíli jsem se už těšil, protože pro mě to bude jistý „bod zlomu“. Tak jak už mnohokrát jsem měl pocit, že musím v životě něco změnit, tak i teď se nachýlil čas, kdy potřebuju přelézt pomyslný plot a získat pocit volnosti. Spousty lidí tento pocit má jednou, dvakrát za život. Změní třeba zaměstnání, ženu, manžela, auto, přestěhují se, nebo si koupí nové boty.

Nové boty bych taky uvítal, ale pocit změny mě navštěvuje častěji, než jiné lidi. To pak vnímám něco jiného, než co mám na sobě a všechnu mou energii a prostředky investuji do důležitějších věcí. Právě teď věnujeme teda dost energie, já i manželka, do navazování těch přerušených vztahů. Pro mě to bude o něco snadnější, protože jsem přerušil víc činnosti než vztahy a záleží jen na mě, kdy si k tomu sednu.

Za to manželka, jako oblíbená učitelka angličtiny ve firmách, kam zakázali vstup, to má o něco těžší. Tady už poznáte, že když přichází Korona, odchází koruna a ne jedna. S tímto virem nastal bod zlomu pro mnoho lidí a některé to opravdu zlomilo. Proto se snažím upevnit každý vztah, ale především ten náš manželský. To jsou ty důležitější stránky života, které vnímám mnohem víc, obzvlášť letos, kdy se blíží naše desáté výročí svatby.

A proto ať se láme, co se láme, důležité je, že se stále rádi máme. Mějte se taky rádi a až budete utužovat vztahy, sundejte si u toho roušku, ať nedojde k omylu.  😉