Dejte šanci talentu!

Učinil jsem objev roku! Skrýval se na půdě. Na půdě, jež měla být už 20 let podkrovím. Připomínka dětského talentu, který byl zmařen dříve, než se projevil. Při jarní obchůzce domu jsem si prožil hned několik tvrdých zásahů do mých citů. Je to čas, kdy hodnotím a přemýšlím, s čím a kde začít můj nerovný boj jeden na jednoho. Rodinný dům vs. Starostlivý táta. Tvrdá zeď proti tvrdé hlavě, která chce zvládnout (několikaletou rekonstrukci) sama.

A teď ta „relikvie“ v harampádí a prachu pohřbená, stejně jako můj talent a mé sny. Můj „skateboard“ z dětských let. Moc jsem ho neovládal. Nedařilo se mi pořádně se odrazit a to prkénko na kolečkách rozjet. Musím si to přiznat – byl jsem nešikovný a neschopný! Neschopný se rozjet na obyčejných umělohmotných kolečkách bez ložisek, přišroubovaných na překližce. Můj „skateboard“ byl neovladatelný a držel přímý směr, stejně jako moje výchova.

Co je možné vyrobit vlastnoručně a doma, za to se přece nebude zbytečně utrácet! Děda byl zručný bednář, taťka měl kolečka, takže nic nebránilo tomu, abych brázdil ulice jako správný „skejťák“. Tedy vlastně byla jedna věc, která mi trochu bránila – byl to samotný „skateboard“. Párkrát jsem to zkusil, při náklonu se okamžitě ulámaly okraje koleček až po vyztužené jádro. Zmenšil se tak jeho profil, a tím i třecí plocha. Za běžných podmínek by se měla zvýšit rychlost mé jízdy. Místo toho se zvýšila rychlost, jakou jsem opustil pokusy stát se skateboardistou.

Nejsem zastáncem deseti párů bot a několika druhů oblečení zvlášť na každý sport. Mám pocit, že se v tomto ohledu hodně přehání. Co se však týká investice do rozvoje dětských schopností, na tom by se příliš šetřit nemělo. A nemusí to být jen peníze, ale třeba i váš čas a trochu trpělivosti. Někdy stačí ke „štěstí“ opravdu málo. Pokud to není jen dětský rozmar, stojí za to děti podporovat a nechat je rozvíjet v tom, co je baví a chtějí dělat.