Dětská radost, naše starost!

Minulý rok jsme Sofii slíbili, že jí uděláme domeček na hraní. A protože má letos už pět let, řekli jsme si, že to je nejvhodnější příležitost, kdy jí udělat radost. Udělat někomu radost, to je i pro nás radost, ale také starost, jak na to. Dívali jsme se na internetu na všechno, co mělo něco společného s domečky. Hledali jsme vše od výroby nábytku až po korpus samotného domu a obzvlášť nás zajímalo, jaké zvolit rozměry. Měsíc před narozeninami jsme si konečně sedli, abychom naplánovali a rozvrhli domeček podle našich představ.

Následovaly týdny plné noční práce, především pro manželku, která vlastnoručně vyráběla všechen nábytek a vymýšlela celý interiér. Můj úkol byl „hrubá stavba“, takže jsem měl času dost. Můj čas přišel až ve chvíli, kdy manželka měla pod očima víc kruhů než v obilí.Teprve tehdy jsem cítil, že to je znamení z hůry a týden před oslavou je ten pravý čas začít.

Nakoupil jsem desky a pustil se do práce. Kooperace mezi dodavatelem stavby a designovým studiem vedla mnohdy k diskuzím, které několikrát posunuly dokončení projektu. Jako správný stavitel domu jsem však nechal mamince celé dopoledne na poslední úpravy detailů, vaření obědu, pečení dortu a přípravu jiných dobrot na hostinu.

Neuvěřitelné se stalo realitou. Nastal den „D“, den dodání domečku! I když naše Sofie na sobě nedá nic znát a prožívá „skrytou radost“, my víme, že byla z domečku nadšená. Maminka zase byla nadšená, že se všechno povedlo a jen z ní sršely emoce, které byly ještě silnější, když se zeptala: „Líbí se ti? Je podle tvých představ?“ A Sofie na to: „Ano, je …ale proč tu není garáž?“