Dokud se vám zvedá kufr, tak je všechno fajn!

Kinedryl před nástupem do autobusu, a jeden s sebou pro klidný návrat. Paní učitelka bere do úschovy tabletky se jménem dítěte, kterým se za jízdy, jak se říká, „zvedá kufr“. Není to nic příjemného, ale z toho lepšího pohledu, to znamená, že někam jedete, že se něco děje a budete mít spoustu nových zážitků, ať už jakýchkoliv. 😊 Jednoduše, dokud se vám zvedá kufr, tak je všechno fajn.

Mně se nic takového nestává a jsou dny, kdy takovým lidem dokonce i závidím. Třeba ve chvíli, kdy balím věci a chystám se k odjezdu. Kráčím si to k autu a ladně nacvičený pohyb otevření kufru se promění ve škubnutí, které mi málem způsobí upuštění všech věcí, které jsem chtěl následně hodit do kufru. Kufr bez reakce! Nejde to, ani dálkově, ani mechanicky, kufr zůstává uzavřen.

Nenechávám se odradit, přece nebudu cestovat, jen proto, že se mi nezvedá kufr! Plním kombík přes zadní sedačky a vyjíždíme. Trochu mi to vrtá hlavou, ale jedeme, a to je hlavní. Jsme v cíli, holky budou pár dnů u babičky na prázdninách a my si s manželkou budeme dělat „cokoliv nás napadne“! Kdo zná „Hotel Transylvánie 3“, tak si tu scénu jistě vybaví-co nás napadne, co nás napadne…?

Nás napadla rekonstrukce pokojíčku, abychom využili čas, kdy jsou děti pryč. Jen se cestou musím stavit natankovat. To je ta chvíle, kdy začínám přemýšlet, jak může souviset kufr s otevíráním nádrže. Přesto, že jsem plnoletý, kufr i nádrž mi zůstávají nepřístupné. Risk je zisk! V neděli odpoledne nic jiného stejně nezbývá. Domů jsme naštěstí dorazili.

Doma konečně můžu dělat „co mě napadne“. Napadlo mě prostudovat návod elektroinstalace. Bohužel mám jen německý návod. Místo s manželkou, si tak povídám s Googlem, čtu mu nahlas německá slovíčka jako „Rückfahrscheinwerfer„ a on odpovídá: „ couvací světlo„, pokračju „Zigarettenanzünder“ – „Zapalovač“! „Tankdeckel“ rozumím i bez překladače.

Jdu do auta s vypsanými čísly a než začnu, fotím pozici všech pojistek. Jistota je jistota.

Na pozici „Tankdeckel“ je opravdu spálená pojistka. Zkouším tam dát jinou, nádrž cvakla a pojistka vyhořela. Kufr zůstává uzavřen. Zkusím si „půjčit“ z jiné pozice stejnou-„Tankdeckel“ funguje. Jedu tankovat, dokud to fakčí. Cestou zjišťuju, že svítí kontrolka airbagu a nejde přístrojová deska, už vím odkud jsem si pojistky půjčil. Benzinka je zavřená, pojistky nekoupím, ale funguje samoobsluha. S plnou nádrží se přece jen přemýšlí lépe. A tak přemýšlím, proč opět nejde otevřít nádrž a nefunguje ovládání oken. Ono by mě to tak netížilo, kdyby byly zavřené a nestál jsem na ulici.

Procházím všechny tři pojistkové skříně a ještě si „půjčuji“ z jiných pozic. Podařilo se mi na noc zamknout auto i zavřít okýnka! Musím říct, že žádná pozice jasně nepopisuje „zavazadlový prostor“. Ráno moudřejší večera a taky budou otevřené obchody. Druhý den jsem sehnal potřebné pojistky. S radostí a očekáváním je dávám na správné pozice podle fotografie.

Stále to není ono. Po kontrole s plánkem, zjišťuju, že fotografie lže jako profilovka na seznamce. A to mám jistotu, že jsem ji dělal sám. Nevím, nechápu, někdy je lepší nepřemýšlet. Otevírání kufru i nádrže funguje, okýnka taky jdou. Teda, až na to u řidiče, to nejde zavřít na dálkové ovládání. Zřejmě to bude tím, že mi při „půjčování“ pojistek, zmizel jeden kontakt v pojistkové skříni. Asi únava materiálu. Taky už cítím únavu, celoživotní. No nic, je to další možnost, jak dělat to, co nás jen napadne!

Ale to nevadí, jak říkám, dokud se vám zvedá kufr, tak je všechno fajn.

Starostlivý táta
Jsem tu, a tak se snažím.... zde je pár slov o mně>>
Komentáře