Hurá! Splnil se mi můj sen, naplnil se smysl mého života!

Hurá! Splnil se mi můj sen, naplnil se smysl mého života – oženil jsem se a mám děti. A od té doby přemýšlím, jestli je vážně smyslem života trpět nedostatkem spánku, zakopávat na každém kroku v celém bytě o hračky, které neslouží na hraní, ale jen na ten samotný akt, že se vyhodí z bedny do všech různých stran, opustit všechny své koníčky a všechen svůj čas věnovat dětem. Když ležíme s manželkou v posteli, je mezi námi čím dál větší vzdálenost, která odpovídá dvěma napříč ležícím dětem. Občas z postele dokonce padáme. Tedy padám jen já, manželka je díky postýlce, umístěné vedle naší postele, pádů ušetřena. Jen je pak ráno v její tváři znát nejen únava, ale také rozestup šprušlí, na něž je celou noc natlačena. Možná i to je jeden z mnoha důvodů, proč mi manželka rázně říká: „Zapomeň na třetí dítě, miláčku!“.

Byl to původní plán – mít tři děti. Bohužel realita se s plány někdy jen těžce schází. Co se mě týká, vydržel jsem první i druhý porod a vydržel bych i ten třetí. Jen manželka má na to kupodivu jiný názor. Po čtyřech a půl letech bez pořádného spánku se člověk cítí přeci jen trochu vysílený. Myslím tím dvě až tři hodiny denně, někdy i čtyři, a to ještě s několikerým probuzením. Dalo by se spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát jsem během posledního roku spal 6 hodin v kuse (většinou díky služebním cestám).

Nechci zacházet do podrobností a popisovat všechny strasti a zdravotní komplikace, které plynou z únavy. Když děti přestanou spát během dne, v noci ne a ne zavřít oči a usínají nad ránem, objevuje se nejen celkové vyčerpání, ale tělo se přestává regenerovat, samovolně praská kůže a vznikají otevřené rány. Nemůžete si zapnout košili bez krvavých skvrn, aniž byste použili gumové rukavice. Nemáte energii na věci, kterým byste se chtěli věnovat.

Díky těmto zážitkům si však o to víc vážím volných chvil. A přese všechno, co jsem napsal, si dobře uvědomuji, že se mi můj sen opravdu splnil. Děti a rodinný život je to nejcennější, co mám, a snažím se si svých dětí užívat, protože právě na nich je nejvíce znát, jak čas letí. Pokud chce člověk něco udělat, tak by to neměl odkládat, měl by se pustit hned do práce. Přesně tak jsem se zachoval s tímto webem. Dělám ho, abych přišel na jiné myšlenky, odreagoval se a i trochu pobavil s nadějí, že bude líp. Věřím, že jednoho dne (nejspíš až se holky vdají), se vše zklidní. Píši trochu s odstupem a nadhledem, možná i trochu komicky, ale všechny informace zde uvedené budou seriózní a snad i někomu užitečné.