Když dědy není, tátovi v hlavě zvony znějí

Díky mému přístupu k manželství mi trvalo dlouhá léta, než jsem zcela pochopil často opakované předsvatební připomínky na ženicha: „Neber si škaredou ženu, budeš na to sám!“. I když jsem si škaredou ženu nevzal, poznal jsem, co to znamená, když je na to člověk sám. A je to příšerně vyčerpávající. Jako jediný muž v rodině, který je zcela nepostradatelnou součástí a oporou harmonického soužití, nemám na blízku jiné mužské zastoupení pro mé holčičky, abych byl vystřídán a měl možnost nabrat síly.

S úmrtím mého otce, před mnoha lety, na počátku mého vysokoškolského studia, jsem tehdy ani tak nepostrádal otce, jako teď postrádám dědu pro své děti. Druhý děda je příliš vzdálený na to, aby mi byl posilou. Další osoby stejného pohlaví jsou strýcové mých dětí, kteří mají svých problémů dost. Chtěl jsem teda říct, že mají starosti se svými vlastními rodinami.

Naopak obě babičky jsou poměrně dostupné a vyskytují se průběžně v naší domácnosti, nebo my u nich. Což znamená, že manželka není pro děti jediný ženský vzor. Během posledního týdne, stráveného doma díky nemoci, jsem pocítil to břímě, jaké to je být na vše sám. Poznal jsem velmi intenzivně, jaké to je být jediný muž, který má skoro na krku nůž, nepůjde-li si pěkně hrát.

Bylo marné pokoušet se v klidu vyležet z nemoci. Osud tomu chtěl, že obě holky taky onemocněly a Sofie místo školky zůstala doma. A tak jsem pocítil neustálý atak (to mám z křížovek), jak fyzický, tak i ten slovní – „Pojď si hrát.“. Byl jsem na roztrhání a málem se jim to povedlo. Buď mě probudil vlhký pocit v obličeji – to když mě Jasmína začala olizovat, protože máme v této poloze obličeje ve stejné výšce a hraní na pejsky u nás momentálně frčí. Nebo mi na zádech z přilehlé komody přistála Sofie, provádějící kdysi nacvičenou zvedačku z Hříšného tance. Bohužel se neozvala, ať ji chytám. Poslední dorážka bylo probuzení poté, co mi ze skříně dopadla na hlavu podivná drátěná věc s navlečenými korálky a masivním dřevěným podstavcem. Po tomto probuzení jsem na Sofinčin dotaz „Tati, půjdeš si už se mnou hrát?“ nedokázal už ani reagovat.

S blížícím se Dnem otců bych tak chtěl podpořit mužskou část populace, aby byli oporou pro své blízké, děti i manželky (milenky) a věnovali jim dostatek času. Pokud je ještě máte, važte si svých rodičů, dědů i babiček a opětujte jejich náklonnost, aby byla zachována rovnováha v rodinných vztazích. A taky… abyste nebyli na všechno sami.