Nenechte si zarůst cestičky!

Je začátek týdne, vydávám se na svůj běh. Jako vždy mám velké plány, ne zas tak velké jako účetní Fantoci a jeho spolupracovníci, kteří měli v plánu jet na kole až do Pinerola, aby se zavděčili svému šéfovi, nadšenému cyklistovi. Jak říkali, „je to jen 1200 km“, a zajeli za roh ke svým zaparkovaným autům. Mně oproti nim stačí uběhnout okolo 10km pro dobrý pocit, ale tentokrát jsem se cítil jako oni, že jsem doběhl také „jen za roh“.

Seběhl jsem z hlavní cesty na krásnou cestičku, která vede hustým křovím, vypadá spíše jako zvířecí stezka, ale poskytuje dostatek prostoru na průchod. Teda poskytovala! Úsek, který jsem ještě na jaře proběhl za dvě minuty, zarostl jako cesta na zámek k Šípkové Růžence a prodírání se tím porostem bylo tak na dvacet minut. „Ne, už zase, na pohádky už jsem starý, hlavně jsem ženatý a nestojím o žádnou princeznu.“ Letos mám obzvláště štěstí na zarostlé, nebo náhle ukončené cesty.

Krvavé šrámy na rukou a miniaturní kudlibabky na mém těle, s lepším pokrytím než dokáže poskytnout jakákoliv mobilní síť, mi nedovolují couvnout. Ovlivněn dobou minulou pokračuji se slovy „kupředu levá, zpátky ni krok“ a záhy zjišťuji, že i reklamní spoty zanechaly jistý vliv „ku*a, kde se berou“, sotva jsem se očistil od těch mrňavých kuliček, měl jsme jich na sobě od hlavy až k patě ještě více. Zlatá svízel přítula, ta je alespoň vidět.

Opouštím husté houští šípků, trnek a hlohu, dostávám se na polní cestu, kde mi chybí, po boji s vysokou travou, chuť na další běh. Nakonec ale překonám svůj duševní stav a běžím dál, tentokrát už po schůdnějších cestách. Vnímám to jako ponaučení. Je to stejné jako v životě, necháte-li si zarůst své cestičky na místa, kam rádi chodíte, bude mnohem těžší se tam vrátit. Některé cesty bohužel zmizí nadobro. Proto je dobré jednou začas cestičkou projít, udržovat i minimální kontakt s místy, kam se chceme vrátit, s lidmi, které chceme vidět.

Další den byl běh klidnější, už jsem věděl kudy to nejde. Mohl jsem tak běžet rychleji a dál. S každou zkušeností jdou věci lépe. Jen je třeba zkoušet. Cestou můžete objevit i nové stezky, stačí jen vyjít, nebo vyběhnout.

Ať už to zní a chápete to jakkoliv, vyběhněte třeba s manželem nebo s manželkou, vyběhnout s někým přináší úlevu.

Starostlivý táta
Jsem tu, a tak se snažím.... zde je pár slov o mně>>
Komentáře