Pravidlo úsměvu

Poněkud se mi vytrácí úsměv z tváře. Možná za to může zimní mrazivé počasí, nebo je to jen můj pocit, že nejdou všechny věci, jak bych chtěl. V těchto chvílích si musím docela intenzivně připomínat, že s úsměvem jde všechno líp. Jenže potíž je v tom, že si občas neuvědomuju, že se mračím. Tím také namáhám více svalů, než při úsměvu. Mimo to – jak se tvářím, tak také smýšlím. Takže výsledkem pochmurné nálady a přetížených, ztuhlých svalů je, že se někdy ocitám v podivné křeči, vyčerpán a frustrován ze všech věcí okolo.

Kvůli těmto chvílím, jsem si před dvaceti lety vytvořil „pravidlo úsměvu“. To jsem byl ještě student a měl jsem na blbinky času dost. V té době jsem měl více pravidel. Třeba, že nebudu randit s učitelkama, nebo s holkama, které nemají čelo v úrovni mých očí. Ale to se nějak minulo účinkem. O tom by vám manželka mohla vyprávět.

Ale zpátky k úsměvu. Je to jednoduché. Kdykoli potkám někoho, kdo se mračí, usměju se. Jistota, že někoho zamračeného potkáte hned, jak opustíte domov, je veliká. I kdybych nikoho nepotkal, tak každé ráno stojím aspoň chvíli před zrcadlem. Už jen proto musím začít den s úsměvem. Pokud chcete stoprocentní jistotu, jak získat tímto pravidlem úsměv a dobrou náladu, tak nastupte do MHD. Nebudete zklamáni. Dokonce, když berete život s nadhledem, tam zažijete chvíle, které vás rozesmějí.

Studentská léta jsou dávno minulostí. Nyní jezdím autem a jsem o tyto zážitky ochuzen. Z mého dne se stala rutina. Ráno se umyju a učešu, aniž bych se nějak prohlížel. Sednu do auta a jedu do kanceláře. Tam sice komunikuji se spoustou lidí, ale jejich tváře jsou na jiném konci světa, skryty za telefony a počítači, ze kterých mi volají a píší.  Ozývají se, jen když mají problém. To mi na úsměvu taky nepřidá, ani když jejich problémy obrátím ve své výzvy. A po práci zase přímo domů. O to víc si musím pravidlo úsměvu připomínat – abych dojel domů, jak se sluší a patří na starostlivého tátu, s úsměvem.

A když potkám někoho, kdo se usmívá, třeba děti a manželku, usměju se ještě o kousek víc. A to je mi hned líp, když mám někoho, na koho se můžu usmát. Usmějte se také na kolemjdoucí, nebo na své blízké a hoďte, aspoň na chvíli, starosti za hlavu. Proč nebýt tím, kdo nosí úsměv domů?