Příliš mnoho deníčků

Chcete-li mi udělat radost, dejte mi blok a propisku. Miluju deníčky, propisky, tužky i pastelky. Od malička jsem zvyklý si něco malovat a poznamenávat. To mi zůstalo doteď. Jako první to byl dětský památník, ve kterém mám pouze několik obrázků a zbytek stránek zůstalo prázdných. Nikoho z okolí to moc nebavilo a trvalo to i několik měsíců, než jsem ho získal i s novým obrázkem zpět.

To je další z věcí, která mě naučila samostatnosti a nutnosti spoléhat se sám na sebe. Chci-li mít deníček plný písmenek a obrázků, musím si to zařídit sám. A tak jsem začal psát zážitky, malovat obrázky, lepit výstřižky, vstupenky z hradů a zámků i jízdenky z cest.

V turistickém oddíle to byla povinnost, což mě příliš nebavilo. Taky to bylo dostupné cizím očím, při kontrole, tím jsem byl trochu svázán v tvoření. Zápis pak vyšel na pár řádků, kde byste se dočetli, že byl budíček a po něm následovala snídaně, v poledne oběd a večer, po večeři večerka. Tak se stalo, že jsem psal deníky dva. Jeden pro sebe a druhý veřejný.

Když jsem začal chodit do karate, přidal se k tomu deník tréninkový. Psal jsem tam záznamy, jak často a co trénuju a kolik minut nebo km jsem běžel. Teď už do něj píšu jen na „Nový rok“ své tělesné míry a hmotnost. To jsou také pěkná čísla.

Když jsem začal chodit do tanečních a viděl jsem tu inspiraci, tak jsem potřeboval nějaký deníček na psaní básniček. Dívky to sice moc neocenily, ale jsem rád, že mě úplně nepodcenily. Vzápětí jsem byl přinucen zlepšit své jazykové znalosti a to bylo hned o pár deníčků na slovíčka více.

Během studií jsem pak začal opravovat dům. Tak vznikl můj dosud nejzábavnější „stavební deník“. Neskutečné zápisky v něm zachycené si vysloužily i veřejné čtení při večerním posezení u láhve vína. A když už zmiňuju studijní léta, nemohu zapomenout na deníček s poznámkami diplomové a později disertační práce, který i nadále plním svými technickými náčrty a nápady, nyní už jen těmi domácími. První zaměstnání přineslo zcela nové pole působnosti, především to magnetické pole, které si vyžádalo zcela nový deníček. Poznámky o vývoji elektronových mikroskopů, výpočtech magnetických polí a trasování elektronových svazků naplnilo každý rok jeden blok.

Když jsem začal rozvíjet své mimopracovní zájmy jako expert na kondici, bylo samozřejmě potřeba někam zapisovat nové vědomosti týkající se stravy, tréninku a dalších důležitých věcí. Během studia tradiční čínské medicíny jsem si pořídil speciální tlustý deníček, který však vydržel jen pár měsíců, a tak jsem si musel na toto studium a podobné kurzy plné zajímavostí pořídit ještě několik dalších.

Největší rozkvět mého psaní však nastal s příchodem myšlenky vytvořit si web. To, když jsem se rozhodl změnit mého koníčka na mé poslání. Vznikl podnikatelský deník, kde jsou záznamy „co, kdy a jak“! Kdyby jen jeden, ale hned několik deníků jsem naplnil svými nápady, myšlenkami a plány.

Je to neskutečné, ale nápadů jsem měl a mám stále dost. Jen jsem zatím nedotáhl jejich realizaci do konce. Ne vše jde zkrátka podle plánu. A ne vždy se poctivě našeho plánu držíme, ať už dobrovolně čí nedobrovolně.

Netroufám si to ani počítat, těch deníčků bylo víc než prstů na těle a to je víc než dost. Řekl jsem si, že letos místo psaní do „šuplíku“ budu mé myšlenky postupně oživovat. Budu muž činu a jeden deníček po druhém zpracuju do vhodné podoby ke zveřejnění. Videa zdarma pod názvem „Kdo dýchá, ten žije“, byla taková „zkouška rozhlasu“.

Rád bych už konečně uvolnil místo na ten nejdůležitější deník. Na deník, který nemám čas psát a vzpomínky uchovávám jen v elektronické v podobě. Na webu, na facebookové stránce a instagramu. Na rodinnou kroniku!

Je to pěkné kliknout a prohlížet si fotky, ale šustění papíru při otáčení stránek, tomu se nic nevyrovná. Tak jako šustění podzimního listí, když běžíte lesem. Jestli jste na tom stejně, tak si to vyzkoušejte. Nechte si udělat pár fotek a dejte je do alba s papírovými stránkami. A až budete třeba během dlouhých zimních večerů šustit, tak si na mě vzpomeňte…  nebo víte co? Raději se nenechte rušit a věnujte se tomu svému deníku!

 

 

Starostlivý táta
Jsem tu, a tak se snažím.... zde je pár slov o mně>>
Komentáře