První den nové éry

Máme za sebou oslavu třináctých narozenin. Sofie už je velká slečna. A já už bych chtěl být velký kluk. Manželka by také chtěla, abych byl trochu dospělejší. Trochu hodně. Sofie má za sebou dětská léta, ze kterých pomalu a jistě vyrůstá, prostě dospívá. Já mám za sebou sedm roků, ne příliš úspěšných pracovních let. Je to více než polovina jejího života, kdy jsem žil více rodinným stylem a věnoval dětem více času něž většina rodičů. Vzájemné vzpomínky a náš vztah je zakotven hluboko v nás. Čas běží dál…

Oba dva tak dnes vstupujeme do nové éry zrání a dospívání. Jsem odhodlán využít nové příležitosti, které se nabízí a žít opět na vlně úspěchu. Doufám, že dříve, než Sofii skončí pubertální léta a bude z ní dospělá žena, i já dozraju v muže, který je uschován v mých představách. Bude to velká dřina! Bude to dřina, protože mě opouští nadšení.

Někdy mi chybí chuť dělat věci, které bych dělal rád. Vytrácí se nadšení a touha, přichází myšlenky o zbytečnosti veškerého úsilí. Nadšení je vzácná ingredience života! Proto se ho držím, když se náhle objeví. Manželka to nechápe, myslí si, že plýtvám časem a energií s něčím jiným, než bych měl. Těžko jí vysvětluji, že nadšení je nakažlivé jako smích. Když jsem nadšený pro jednu věc, začíná ožívat i v těch věcech, pro které mě nadšení už opustilo.

Postupně tak živím jednou věcí tu druhou. Živím ten malý plamínek, aby se rozhořel ve velký plamen, ve velkou vášeň, abych udržel nadšení a dokázal jít přes všechny překážky ke svému cíli. A v tom jdu spát. Ráno vstanu a jsem na začátku. Každé ráno je ta chvíle, kdy musím být jako student u zkoušky a říct si „repeté“ a znovu se nadchnout pro svoji věc. A nadechnout, to je taky důležité.

Někdy ve chvílích klidu, kterých příliš není, se zamýšlím nad svými dětmi. Zjišťuji, že jsem z nich také nadšený, z toho, jaké jsou a co spolu tvoříme. Někdy zkrátka nemusím pro nadšení chodit daleko. Je potřeba mít jen klid a uvědomit si, že všechno není tak černé, jak se zdá.

Buďte v klidu v každém období a užívejte si života!