Řekněte „ANO“ kondici!

„Říkejte ANO, když chcete ve svém životě něco změnit k lepšímu“ píše se v poučkách na internetu. A tak někdo řekl „ANO, bude líp!“ a spousta lidí to pochopilo ještě blběji a začalo to opakovat. Jenže to je velké nedorozumění, protože máme říkat „ANO“ novým věcem. Neodmítat nové příležitosti, abychom dělali a zažili něco jiného. Když budeme dělat stále stejné věci, tak zůstaneme tam, kde jsme, teda z pohledu našeho vývoje. Opakováním sloganu se můžete dočkat leda tak nezdravé koblihy. Na druhou stranu musím říct, že jsem to zkusil. Říkal jsem novým věcem „ANO“, abych něco změnil, a stalo se.

Změnilo se úplně všechno. Od okamžiku, kdy jsem řekl manželce své „ANO“ se mi změnil celý život. Pak už jsem nic jiného ani říkat nemohl, jen „ano, ano máš pravdu miláčku!“ a tak jsem si zvykl říkat „ANO“ a jít po hlavě do nových věcí. Zkusil jsem říkat „ANO“ v každé oblasti mého života. A najednou mám pocit, že žiju tak, jak jsem nikdy žít nechtěl a přemýšlím nad tím, zda občas není lepší dělat stále stejné věci, abych se v nich zdokonalil.

Asi to tak má ale každý. Možná je to jen chvilka, kdy některé věci začnete vnímat víc, než ty druhé. Když se ale podíváte z nadhledu, tak zjistíte, že to je vyvážené a některým věcem říkáte „ANO“ a v některých věcech, tím, jak je opakujete, se zdokonalujete. V mém životě je to kondice, to čemu se stále věnuju a v čem se zdokonaluju.

Kondice ale není věcí stálou, jakmile se jí přestaneme věnovat, tak nás opouští. To je důvod, proč současně v této oblasti říkám „ANO“ novým věcem, abych si ji udržel. Nechci to úplně přirovnávat k ženám, protože ta moje by mě někdy nejradši opustila, když se ji věnuji až příliš. Každý člověk a především má žena potřebuje chvilku o samotě, aby si odpočinula a načerpala energii. Stejné je to i s kondicí, měly bychom se jí věnovat tak akorát, abychom si ji udrželi, ale nepřetrénovali se.

Mě kondice opouští většinou když se věnuji více práci, nebo dětem. Zřejmě žárlí a uraženě se vytrácí z mé přízně. Samozřejmě si toho kvůli práci nevšímám a jako muž ani nepostřehnu, že se kolem mě něco děje. Teprve až začnu cítit v pase tu „energii sbalenou na cesty“, vím, že je čas jí hledat a udobřit se s ní.

Většinou se s kondicí usmíříme do čtrnácti dnů. Jsou to takové udobřovací námluvy. A když se už dají věci do pohybu, ale stále mi zbývá „ta energie“, řeku „ANO, jdeme se projít“, a vydáváme se spolu na cestu. Někdy pěšky, někdy během. Skoro to už vypadá na cestu svatební, že spolu zůstaneme na věky, ale pokaždé nám to něco zkazí. Takto se to stále opakuje, je to neustálá snaha o udržení dobyté pozice a udržování vztahu mezi námi.

Někdy je to únavné, ale už jsem přišel na to, jak tuto situaci ulehčit. Je potřeba brát věci s nadhledem a radostí. Užívat si to a nezapomínat na chvíle klidu a pozornosti. Právě teď proto věnuji pozornost své kondici a říkám „ANO“ svému tělu. Abych si udržel svou přitažlivost pro moji manželku.

Nejen že pracuji na svém vzhledu a kondici, ale tím, že jdu ven, do tělocvičny, dávám manželce prostor a dvojnásobnou možnost se těšit na naše setkání.

Také si věnujte vzájemně prostor, pracujte na své kondici i vztahu, říkejte si „ANO“ a nezapomínejte, proč se na sebe těšíte!