Šťastné manželství, to člověk musí chtít!

V tomto letním čase proběhlo několik svatebních obřadů některých mých kolegů, kamarádů a známých. Pro někoho to znamená dny plné nervozity a stresu, pro někoho je to velké očekávání. A pak přijde chvíle pro svatební slib, po kterém nastává uvolnění. Tak a je to, můžeme jít slavit.

Vzpomínám často na ten náš den, na hostinu, kterou právem nazývám „největší spářka mého života“ (taky nejdražší), kterou máme chuť si s manželkou každoročně zopakovat. Člověk vzpomíná rád na něco, co udělal s radostí, bez nejmenších pochyb a s vyhlídkami na šťastné manželství. Také s očekáváním, že budeme mít spolu v budoucnu děti. A mít nemanželské děti, i když v lásce zrozené, to nebyl pocit, který by mě hřál na duši.

Vím, oddací list bohužel ještě šťastné manželství nezaručí. Vidím to ve svém okolí. V tomto nemám pochyb, protože „šťastné manželství“, to člověk musí chtít. Musíte chtít udělat šťastným svého partnera, aby on či ona udělala šťastným Vás. Jsou to maličkosti všedních dnů, které naplňují naše rodinné soužití.

Když pak během pracovního dne dostanu zprávu:

Teda, miláčku! Kdybych si tě už nevzala, tak bych to teď udělala určitě 😉

Tak cítím, že pro těch pár slov, pro ten pocit, rozhodně stálo za to přijít do práce o pár chvil později, než jak jsem zvyklý, a věnovat malé úsilí přípravě snídaně pro „mé holky“.

Ať už to máte či nemáte zákonem stvrzené, mějte čas na spoustu maličkostí, které nedovolí Vašemu vztahu zevšednět… takže příště v práci až v šest.