Tátova hra

73. týden „Vánoční předehra“

Tento týden je plný besídek a trochu nás to unavuje. Cestování po Brně mě ale unavilo více. Když jsem sebou sekl na koloběžce, zničil jsem si kalhoty na trénink. Musel jsem si pořídit nové a náhodou jsem narazil na boty, které mi padly, tak jsem se poohlídl po této, pro mě nové značce a koupil jsem boty vhodné na toto zimní období. Jsou to mé páté běžecké boty, ale první nepromokavé. Až dosud jsem měl jen (letní) Mizuna, které mi seděli dobře a byl jsem s nimi spokojený, i během zimních tréninků. 

72. týden „Dárek nejen pro spolužáka“

V tomto týdnu jsem dal do prodeje dárkové poukázky, tím se chýlí \"Tátova hra ke konci\". Užili jsme si dost legrace a má-li to pokračovat s úsměvem, tak musím jít do akce. Do konce roku už nic nedoženu a začátek roku je vždycky pěkný start pro spoustu věcí, třeba i pro \"Tátovo poslání\", pro které nastal čas. 

71. týden „Adventní kalendář“

70. týden „Zimní kondička“

69. týden „První letošní koulovačka“

68. týden „Poslední zátah“

Zdá se, že to byl poslední zátah před zimou. Pár drobností mi sice zůstane na jaro, ale to jsou už jen maličkosti. Ta největší venkovní dřina  je za mnou, teď už můžu jít do podkroví. Teda mohl bych, ale už mi nezbývá čas ani peníze a tak musím zajistit nějaký příjem. Už jsem to přetáhl o pár měsíců, je to za hranou. Alespoň jsem ten čas využil pro dobrou věc. Teď už je ale čas udělat třetí věc.

Možná si to nepamatujete, ale na počátku jsem se chtěl věnovat třem věcem - zlepšit si kondici, opravit dům a podnikat. Kondici jsem si zlepšil, než jsem se pustil naplno do oprav domu. Tím jsem zcela pustil podnikání a trochu si zhoršil kondici. Posilovačka to byla, to jo, jenže jsem se přestal protahovat a běhat, ale to snadno doženu.

No a to podnikání, kondiční a výživové poradenství, to je nejvyšší čas dotáhnout do konce podle mých představ. Ostatní věci musí chvíli ustoupit do pozadí, abych se mohl věnovat a soustředit se na jednu věc. Doteď jsem všechny své síly věnoval domu, abych už příští rok nemusel nic dělat. I když něco málo zbylo, tak ty největší věci mám za sebou a můžu se zaměřit na další věci, abych \"proběhl\" cílovou páskou.  

Samozřejmě nezapomínám věnovat se dětem, to byla jedna z mých podmínek.

Jdu na to...

67. týden „Nečekaná zábava“

Tak to jsem opravdu nečekal. Betonová podlaha v průjezdě byla natolik poznamenaná minulostí, že bylo lepší ji rozbouchat a připravit se na nový beton. Několik dní bouchání, sekání a nakonec kontejner plný suti a vedle hromada písku na beton. Tak to je ve zkratce o několik dní práce a peněz navíc, než jsem čekal. 

Když už jsem objednal kontejner, tak jsem zboural kurník a udělal trochu místo. 

66. týden „Den otevřených dveří“

Pustil jsem se nakonec i do nejtěžší akce roku a to do opravy vrat. V létě se díky horku vrata roztáhnou a zkříží se, v zimě zase mrazem, v podstatě nejdou věčně otevírat, občas na to mám sílu jen já. To je jeden z důvodů proč jsem nezačal provozovat veřejně poradnu. Ty vrata a vůbec celý vstup je docela strašidelný, člověk by se za to styděl. Je to pár let, co se začal garáž rozpadat a nechtěl jsem, aby na holky spadl strop, tak jsem ho shodil, nechal jen stěny a udělal ho ze dřeva. Bohužel jsme s tím přišel i schody na půdu a o zábradlí, které teď musím udělat. Byla to čára přes rozpočet a taky časový plán.

Uřízl jsem spodní část rámu, navařil latě, abych prodloužil futra. Vykopal díru na základ a zabetonoval. Tím jsem vyčerpal své finanční a časové možnosti. Teď už musím začít tvořit a rozdělit čas mezi \"výdělečnou práci\" a prací na domě, nebo si najít zaměstnání. Od teď mě živí manželka... asi zhubnu, její příjem zatím pokryje pouze sociální a zdravotní, a jiné poplatky. 

65. týden „Jihovýchodní stěna“

Dokončil jsme stěnu i na opačné straně a udělal futra do průjezdu. A hned jsem se vrhl na horní patro, abych dokončil omítku i nad průjezdem a na střeše.

Ke 100. výročí založení republiky jsme před radnicí zasadili lípu.

64. týden „Severní stěna dobyta“

Dokončil jsem stěnu u sousedů. Jedna z nejhorších věcí, která na mě čekala mnoho let, ale nakonec jsem pozdravil sousedy a řekl jim, že se do toho \"zítra pustím\"... a skoro za 3 dny to bylo a 2 dny nějaké drobnosti okolo 😉

Po třech měsících mi dorazily radiátory, s dvouměsíčním zpožděním. Už měly být namontované v podkroví, ale všechno se to teď posunulo. Zbytečné zdržení, které nedoženu.

Maminka s Jasmínkou mohly konečně zasadit levandule, protože jsem začal dělat i stěnu z opačné strany. Dělám, dokud je vhodné počasí, než začne mrznout.

V sobotu jsme si odskočili na druhou část kurzu \"Symptotermální metody\", abychom si poslechli spoustu zajímavých věcí a zjistili, že se dá vždycky naučit něco nového. 

63. týden „Zeď přes celý dům“

Některé věci se odkládají z mnoha důvodů, já tak odkládal opravu zdi na sousedské straně. Tento týden jsem se na to vrhl a opět to vypadá, že mnoho let odkládání bude za 3 dny hotové, sláva. Je to opravdu velký kus práce, ale těžko dostupné - posiluju nohy na šikmé střeše a ruce mám jak Pepek námořník od osekávání staré omítky.

62. týden „Tančírna pro Jasmínku“

Říkali jsme si, jeden, dva kroužky stačí a to ještě v rámci školy, abychom mohli trávit čas s holkama a najednou chodí jedna na tancování, druhá na atletiku a společně do výtvarného kroužku. No dobrá, když je to baví a mají z toho radost, tak proč ne. Musel jsem posunout společné plavání, konečně jsem se odhodlal, že spolu budeme chodit pravidelně plavat a už to musím měnit. Jasmínka ráda zpívá a tancuje, tak jsme ji zavedli do tanečních pro děti, jestli ji to bude bavit. Baví ji to, jen ji tam musím vozit, protože to není tady v místě, tak nám to snad bude vše vycházet. 

A taky jsme zažili naši první třídní schůzku v první třídě

61. týden „Fasáda opět v kurzu“

Když jsem už zvládl vítězný oblouk, který měl být tečka na konec, tak jsem se pustil do fasády. To co čekalo na dokončení pár let, bylo hotovo za jedno dopoledne. Nejde o to do čeho se pouštíme, ale jde o to, pustit se do toho a pak už to jde samo.

Procházka do Mandloňového sadu a rozhlednu v Hustopečích můžu jen doporučit.

60. týden „Vítězný oblouk“

Tento týden jsem se probudil poněkud zamyšlený a než abych to hloubání na svým životem prohluboval opravil jsem oblouk, který měl být můj vítězný, jakože měl být opravený až nakonec. Už na to čekal ale příliš dlouho, tak jsme na to vlítl a co nešlo udělat za 10 let, tak jsem zvládl za 2 hodinky, životní klasika. Nejdřív jsem přemýšlel na tím, z čeho bude oblouk, místo plechu jsem chtěl použít korýtka s pálené hlíny, krásně červená vymazané bílou maltou, ale nesehnal jsem i cena byla vysoká a tak jsem se rozhodl pro beton, jenže jsem pak přemýšlel, jak udělat to bednění. Nakonec jsem rozstřihl ten starý plech, dal ho tam z obou stran a hodil na to beton, po vytvrdnutí jsem plech vytrhl ven a oblouk je opravený. Ještě omítnout a je to. 

A když už jsem v tom byl, tak jsem opravil rozpadající se komín. Před tím jsem ještě zvládl vyměnit nový kompostér za starý. Zajel jsem koupit dva 5 metrové trámy, mezi kterými bude postel, ohobloval je a odnesl do podkroví... Nejhorší na tom je, že to je vše za jeden či dva dny, ale někdy to trvá dost dlouho, než se tak stane.

Potom jsem jel s holkama do bazénu, aspoň jedna z věcí, kterou bych chtěl držet pravidelně. V bazénu je to moc baví. Čekal jsem, že po tom budou rychle a tvrdě spát, ale zase to bylo naopak. Do 11 h. času dost. 

59. týden „Masakr není jen běh“

Tento týden byl celý takový masakr, jednak práce na podkroví, při které namáhám tělo víc než při tréninku a pak celý zničený jdu běžet Brněnský Masakr, sice jen 30 km, ale to v těch kopcích úplně stačí.

58. týden „Škola i práce volá“

Holky se těší po prázdninách do školy, což se nedá říct o manželce, která jde po 7 letech do práce. Já jsem stále v plném proudu, ale už se mi taky ledacos svírá a cuká, s penězi to vypadá bledě. Kdybych neměl tolik práce, tak bych to bral klidněji, ale stále chci dokončit dům a věnovat se podnikatelským myšlenkám. Zatím to však vypadá na návrat do práce a volná tvorba bude až po práci. 

Nedá se nic dělat, ale to hlavní se naplnilo - užili jsme si dětí a jistě v nich ten pocit zůstane, že jsme spolu byli tak často.

57. týden „Přípravný týden“

Ještě pár posledních výletů po okolí - Maršovské Jezírko. A už se chystáme do školy a do školky. Připravujeme oslavu sedmých narozenin, maminka peče dort.

56. týden „Nevím, co dřív!“

Už je to opravdu na hraně. Zbývají dva týdny do konce prázdnin a já jsem pořád v podkroví. Měl bych už pracovat na tom, co nás bude živit, ale stále mé myšlenky blokuje práce na domě. Proto dělám jak nejvíc to jde, abych to už měl hotové a získal tím i pracovnu, kde budu moci, já i manželka, v klidu tvořit a už mě nebude nic rušit. Kromě dětí 🙂

55. týden „Život v tělocvičně“

Tento týden jsem se přestěhoval do tělocvičny, nejen abych na sobě zapracoval, ale je to i můj výchozí bod pro všechno co doma dělám. Pár týdnů potřebuju na rozhýbání a chtěl bych trénovat trochu víc. Zatím ještě dělám na plno podkroví, snad už jen měsíc a bude většina věcí hotová. Teď jsem trávil stavěním převážnou část dne a nebyl čas na jiné věci, už ale dochází peníze, tak to není zrovna povzbudivé 🙂 

54. týden „Prachovské skály na dohled“

Rodinná dovolená v Prachovských skalách a okolí Jičína. Po návratu jsem začal postrádat jistý cíl, ne že bych jich měl málo, ale... zapsal jsem se na krátkou 30 km trať Brněnského Masakru. 

53. týden „Neproduktivní dny plné zábavy“

I takové dny jsou... Jsem z toho trochu nesvůj, protože to jsou čtyři týdny, co jsem nic pořádného neudělal a pátý týden bude ještě dovolená. Je čas prázdnin a snažíme se ho s dětmi využít. Kdyby mi chodila výplata na účet, tak bych to bral asi jinak, ale už bych vážně rád dokončil pár věcí.

Nejhorší jsou ty stále nové začátky, kdy začnu makat na plno, stavím, cvičím, čtu a pak do toho něco vleze a nemůžu dělat nic. Za měsíc začínám od začátku a jde to ztuha. To je to nejhorší, když člověk přetrhne šňůru. 

↑ TOTO UŽ JE PŘES ČÁRU↑

52. týden „Tam kde jiní končí, já ve hře snažím se zůstat“

Ve skutečnosti platí, že tam, kde jiní končí, já začínám. I když \"Tátova hra\", alespoň ta sdílená, končí, já samozřejmě hraju dál. Když jsem se už do toho jednou dal. Ještě pár týdnů (možná měsíců) se budu snažit pracovat na domě, abych měl volné ruce a prázdnou mysl. Abych mohl pokračovat v tom, čemu říkám \"Tátovo poslaní\", ovšem už ne tímto svazujícím způsobem. Po dvou letech každotýdenního sdílení si zasloužím trochu volnosti. Myslím, že jsem za tu dobu ušel kus cesty, a i když nejsem ještě u cíle, tak můžu říct, že to stálo za to. To, že jsem nedosáhl svého cíle, je jen tím, že se stále nevěnuju tomu hlavnímu, ale vkládám energii do spousty věcí okolo, do odstraňování překážek, do té přípravy. 

Málokdo se rozhodne užít si život, věnovat se dětem a rodině, alespoň ten jeden rok. Obětovat své úspory, kariéru a čas. Jenže to je život, nebo jsme snad na světě kvůli práci a postavení, kvůli shonu a stresu v zaměstnání. Asi jsem nebyl úplně pochopen, ani jsem to obsáhle nevysvětlovat, když jsem říkal, že zůstanu doma s dětmi. Měl jsem na mysli, že si užiju dětí, a že budu pracovat doma. Možná proto, když jsem měl možnost se po roce sejít s mým bývalým nadřízeným a na jeho odpověď, kde teď působím jsem řekl, že nikde, že jsem doma s dětmi, tak to okomentoval slovy \"taková oběť\". 

Myslíte, že to je oběť? Já chtěl děti, abych měl rodinu, abych s nimi žil a ne, abych na ně myslel, někde mimo domov. Nevnímám to jako oběť. Byl to jeden rok z mého života, živit se něčím musím, ale proč si to životu nepřizpůsobit? Ten rok si děti možná pamatovat nebudou, ale určitě to v nich zůstane, ten pocit, že jsme byli spolu. Je to na nich poznat, že jsou spokojenější, když trávíme čas spolu a nečekají, až se vrátím z práce. Někdy jsou spokojené až moc, že bych do té práce s radostí odjel, ale to také přijde. Občasné odloučení je zvyšuje pocit radosti, když se opět vidíme a to platí i pro manželku. 

Teď o prázdninách jsme ale spolu víc než kdy před tím. To je taky důvod, proč nezvládnu všechno podle plánu. Dovolené, výlety a návštěvy, prostě volno se má využít, než půjdou zase holky do školky a do školy. Jsem z toho sice trošku nesvůj, protože tolik nedělám a myslím na to, jak můj vyměřený čas i finance se blíží k nule. To si pak občas říkám, škoda, že nemám druhou šanci. A kdybych ji měl? Dokázal bych ji opravdu správně využít?

Šancí máme každý tolik, do kolika se jich dokážeme pustit... Jde jen o radost ze života, třeba se jen proběhnout v pyžamu v dešti 🙂

51. týden „Zůstávám věrný svým snům, i když se mi nezdají každý den“

Předposlední týden \"Tátovy hry\", teda alespoň té, kterou tu sdílím, životní úděl a cesta samozřejmě pokračuje dál. Prázdninové dny využívám spíš k tomu, abych se věnoval dětem a užili jsme si spolu prázdniny. Do příštího týdne už nezvládnu dokončit, to čemu jsem se mohl věnovat víc, ale zase jsem se věnoval jiným věcem. Můžu dělat pořádně jen jednu věc a proto jsem poslední dva měsíce strávil jen prací na opravách domu. Protože až to bude, tak místo 10 hodin zedničení se budu moci věnovat 10 hodin svému podnikání, stačí i méně, ale souvisle a bez pocitu, že bych měl dělat něco jiného. 

Minulý týden jsme byli v Jeseníkách a tento týden jsme věnovali návštěvám příbuzných na plzeňsku. Zaskočili jsme do Blatné pohladit daňky do zámecké obory...

50. týden „Některé dny jsou pro přemýšlení jako stvořené“

Nejdřív přemýšlím, co napíšu... ale to přerušují děti a tak přemýšlím, proč ještě nespí. O půl jedenácté bych rád měl klid. Byli jsme na \"dovolené\" (celé 4 noci), i když jsem se letos nikoho nedovolil. Toto slovo mě stále vrtá hlavou. Od doby co pracuju, tak ho čím dál víc nesnáším, stejně jako ty chvíle, ve kterých bych už chtěl, a nemůžu, vypnout a dělat si... nedělat nic. Jenže mám děti a taky nedělat nic mě až tak moc nebaví, ani jsem ještě neměl čas to vyzkoušet a teď, to rozhodně vypadá na pravý opak. Život není věčný a mé úspory také ne, všechno jednou skončí. Výhoda je, že dokud žijeme, tak po konci následuje opět začátek něčeho, co už je na nás a na našem rozhodnutí, kam to dospěje.   

49. týden „Tvořím pro sebe a pro lidi, aspoň budu mít na co vzpomínat“

Ještě chvilku to potrvá, než to lidi uvidí... ale už přemýšlím a tvořím něco, abych mohl pokračovat, až se budu moci soustředit jen na mou tvorbu.

48. týden „Vzpomínám na životní lekci, kdy nás učili - hlavně nemyslet“

Hlavně vy, vysokoškoláci nepřemýšlejte o tom a jen konejte. Toto do nás \"hustili\" v jednom MLM systému a měli pravdu. Většinou uspěli právě ti s jednodušším vzděláním, protože o tom nepřemýšleli a konali, co jim řekli. Když má člověk více možností, jako vysokoškoláci, tak do toho stále šťourají \"a proč tak a ne tak\"... Někdy se cítím, že je opravdu lepší nepřemýšlet a konat, jako nyní, když nám příroda zařídila pěknou úrodu meruněk a musím trhat a něco s tím udělat, i když bych raději dělal něco jiného.

47. týden \"Myslím na tátovo poslání, i přes všechny příchozí těžkosti\" 

Aspoň na to myslím, když na tom právě nedělám. \"Tátovo poslání\" bude odkaz v menu, který bude branou ke mně, k mým kurzům a k Vaší lepší duševní i fyzické kondici. Pro ty, co sledují těch pár slov, které tu píšu, tak dávám pro zajímavost odkaz, abyste také měli na co myslet. 

Už měsíc dělám intenzivně na podkroví a je to poznat. Vypadá to, že tam ty Vánoce letos opravdu strávíme u stromečku, jak už asi 3. rok slibuju.

Taky se blíží manželčiny narozeniny. To je trochu smutnější zážitek z mých dnů, teda ne to, že bude starší, ale to, že jsem chtěl objednat dárek a místo toho jsem přišel o 8000,-. Podvodníci stále existují a sami Vám to neřeknou. Takže se nám zkrátil čas o měsíc, protože to je suma, která nám vystačí na jídlo na jeden skromný měsíc. Víc mě mrzí, že nemám ten dárek a musel jsem vymýšlet něco jiného a o mnoho levnějšího, protože peněz už vážně nemáme nazbyt.

Mám to brát jako dobrý skutek, který se mi v dobrém vrátí. Žádný člověk na tom jistě není dobře, když musí okrádat druhé... 

46. týden \"Těžké je udělat krok dopředu, a zpátky už nejde se vracet\" 

Někdy se cítím příliš spjatý s minulostí, až mi to brání udělat krok do budoucnosti... Pokračuju v plném nasazení na opravách domu a podkroví. Bohužel se objevují chvilky, které mě vrací zpět a prodlužují čas, který na tom trávím. A protože mé podnikání stojí jen na mně, tak stojí. Doufám, že to bude stát za to, až budu mít volné ruce. Zatím to vypadá na hledání zaměstnání, protože čím méně peněz mám, tím víc utrácím. Všechno to ale jsou investice do podkroví.

Rád bych pracoval rovnoměrně na domě a na svém podnikání, ale nejde to. Musím překročit jistý vrchol, za kterým bude následovat buď další stoupání vzhůru (můj růst) a nebo příkrý sráz (můj pád). 

Tento týden byl plný chvilek zklamání. Objednaný dárek pro manželku k narozeninám nedorazil a peníze zpět zatím taky ne a i když přijdou, nebudou dostupné, protože jsou v Bitcoinech. To je příběh na dlouhé povídání, o tom, jak díky ženám, překonávám své hranice. Beton v podkroví se po čtyřiceti letech proměnil v prach a tím mě připravil o čas a další peníze. 

Základ mého úspěchu je nemyslet, nemyslet na to, co se děje a nepřemýšlet o tom a jen pokračovat. Ještě jsem k tomu nedozrál, ale je to stejné i v mém podnikání, taky bych o tom neměl přemýšlet a prostě to udělat. Udělat všechno, co mám napsáno a pěkně dokončit jednu věc za druhou. (To je taky pěkná blbost, jedna věc za druhou by byla už třetí...)

45. týden \"Vracím se do mládí, jen činy jsou vidět a zbytečně nemluvit\" 

Omezil jsem se jen na jedinou činnost a to na stavební práce. Už třetí týden dělám jen na podkroví, abych získal svobodu a klidné místo v podobě pracovny. Jsem odhodlaný dokončit letos vše, co mě tolik let omezovalo. Když to zvládnu, získám spoustu času a energie na jiné věci, o kterých si teď nechávám jen zdát. 

Občas musím odskočit na zahradu, tentokrát otrhat třešně. Holky jsou nadšené, strašně moc jim chutnají.

44. týden \"Nemluvím do větru, co plachty chce pohánět\" 

Zbývá 52 dnů do konce tátovi hry a to je asi důvod, proč cítím celé tělo. Dělám podkroví a ostatní práce, abych měl už klid, abych si udělal prostředí a čas na to, čemu se teď nezvládám věnovat. Dokončit dům je pro mě největší priorita. Vidina \"konce\" a pěkného prostředí, jak pro život i mé podnikání, je opravdu silná motivace.

Beru si příklad z mých dětí (níže), kterým se daří zdolávat jeden vrchol za druhým  🙂 

43. týden \"Pohání mě vidina konce, už nemám chuť dál se s tím utkávat\" 

Každý se v životě s něčím utkává a když to trvá příliš dlouho, tak Vám to brání rozvíjet se v něčem, co by pro Vás bylo větším potěšením. Já se utkávám s opravou domu, která začala už před 22 lety. Tehdy, jako student, jsem chtěl zútulnit podkroví, abych tam mohl žít krásný studentský život. Vzal jsem všechny mé našetřené peníze a šel do obchodu s ojetými motorkami, stál jsem před Kawasaki a přemýšlel, nakonec jsem se otočil a šel domů. Za ty peníze jsem objednal izolaci a nové střešní latě a tašky, na dům, ve kterém jsem nikdy nechtěl bydlet. Měl jsem své představy. Střecha se opravila a zateplila, ale víc jsem nestačil. Bratři se odstěhovali, já byl dost zaneprázdněný studiem a brigádou, takže mi nezbývalo moc času, ani peněz, protože zanedlouho na to nám po dlouhé nemoci umřel otec. Bylo dost práce na celém domě a podkroví se stalo vzdáleným snem. Stejně jako mé bydlení na krásném a klidném místě, v krásném domečku.

Zpočátku jsem dělal všechny opravy sám kvůli financím. Potom jsem v tom pokračoval spíše ze setrvačnosti, ale také proto, že bych musel nad zedníkem stejně stát a ukazovat mu kde a co chci. Bylo jednodušší a rychlejší to udělat sám. Každý rok jsem o kousek pokročil. Pak se narodily holky, taky jsem změnil i práci a najednou jsme měl pár let výpadek. Chtěl jsem to dokončit dřív než jsme měli děti, teď už to nedoženu a čas, který bych mohl věnovat dětem, nebo něčemu zábavnějšímu, tak trávím v pracovním. Uvnitř je to sice hotové, až na to podkroví, ale venku je stále práce plno. Pěkně jedno po druhém...

Považuju to za moji největší překážku ve všem, co dělám a to je důvod, proč tomu věnuju tolik usilí. Je čas vše dokončit a zbavit se překážek, abych mohl pokročit v té třetí a poslední věci, které jsem se chtěl celý rok věnovat a to je mé poslání, které bude i mým živobytím.

42. týden \"Utkávám se s prací každý den, aby překážky na mé cestě začaly mizet.\" 

Je to trochu boj s časem, splnit si všechno podle představ, ale je to lepší než zmizet bez boje... A tak bojuju, jak se dá, obzvlášť tento týden.

41. týden \"Peníze mizí zběsilým tempem, zatím se nad tím pozastavuji s úsměvem.\" 

Peníze nejsou všechno! Nejsou, ale v naší společnosti jsou potřeba a bez nich to prostě nejde. Zatím to beru s úsměvem jak rychle se tenčí úspory. (Smích? Ten přejde) Sofinka má novou aktovku a Jasmínce jsme koupili baťůžek. Potom jsme to vzali ještě přes obchod s dětskou obuví, protože potřebovaly nové sandálky. Auto taky potřebovalo přezout, takže nás to v pondělí stálo 16 000,-  A protože byl v úterý svátek (8. května), tak jsme šli do muzeí, které ten den byly zdarma. Viděli jsme mamuta a neandrtálce a potom jsme to zvládli ještě do Moravského muzea na výstavu \"Analfabeta negramotná\". To holky bavilo, skvělá výstava pro děti, když se jim věnujete samozřejmě.

Trochu odpočívám po maratonu. Tři dny jsem se nenamáhal, ale teď už se pomalu a jistě rozjíždím, abych dokončil co jsem začal. Květen a červen bude napěchovaný úspěchem 😉 

40. týden \"7 úsměvných zastavení je venku, čas už dozrál\" 

Ano, čas už dozrál, pro spoustu věcí. Je třeba postupně dokončit rozdělanou práci a začít to brát vážně. Ne zase moc vážně a proto jsem začal tímto on-line kurzem zdarma: 7 úsměvných zastavení na cestě k partnerské kondici.  Počítám s tím, že se na tuto cestu sedmi videí (+1 závěrečné) vydají jen odvážlivci. V neděli mě čeká maraton...

Užíváme si teplé i volné dny. Byli jsme vyzkoušet stezku naboso - skvělé místo, kde si můžete propíchnout nohu šiškou pár dnů před maratonem. Na 1. máje jsme popojeli vlakem do Králova pole a od tam pěšky do Soběšic na rozhlednu. Další den jsem se chtěl kousek proběhnout a tak jsem vzal Sofii, aby se projela na kole, jenže Jasmína chtěla jít tak, takže mě doběhla a já už běhal jen okolo ní a jejího odrážedla - celých šest kilometrů. Zvládli jsme to. 

39. týden \"Některé věci nechávám déle dozrát a to bych možná neměl dělat!\" 

Když zůstanou tvarůžky týden ladem, tak to ještě jde, ale když tak nechám odležet šunku... nebo videa natočená v listopadu, tak se máme v květnu na co těšit. Ještě pár příprav a pustím do světa sedmi denní cyklus videí \"7 úsměvných zastavení na cestě k partnerské kondici\". Už to mám připravené od podzimu, jen chybělo dokončit pár navazujících věcí a odkazů, tak na tom teď dělám. Myslím, že květen je ten správný měsíc na shlédnutí.

Konečně můžu změnit úvodní stránku blogu a začít opět psát i články, po dvouměsíční pauze. Taky pomalu uklízím poradnu a přemýšlím nad osobními běžeckými tréninky pro malé skupinky. Nejdřív si ale odběhnu v Praze maraton. Už jsem to letos neměl v plánu, registroval jsem se jen kvůli kamarádovi, ale nakonec tam zase jedu sám, protože během tréninků odpadl. Ne vždy stojí zdraví na vaší straně, taky jsem měl měsíční pauzu a to je důvod, proč neočekávám žádný velký výkon. I když bych to rád zaběhl aspoň pod ty 4 hodiny.

38. týden \"Dělám, není na co čekat\" 

Dokončil jsem sérii videí na úvodní stránku, čeká mě ještě nastavení mailů. V sobotu jsem byl na charitativní akci www.bahamapomaham.cz, původně měla běžet i Sofie, ale nakonec se jí nechtělo. 

Mám před sebou už jen jeden tréninkový týden na maraton, pak už budu jen relaxovat. Trénink nedopadl podle plánu, tak nečekám žádný světový rekord, snad to zaběhnu aspoň pod ty 4 hodiny, ale jistý si tím nejsem.

Konečně se nám podařilo si zahrát badminton, který jsem koupil manželce loni k narozeninám. Už se blíží další, tak bylo načase.

37. týden \"Čekám, že to zvládnu, než se rok s rokem sejde\" 

Nejsem myslivec na posedu, takže čekáním se ke svému cíli asi nedostanu 😀 a tím, že přerušuji práci, abych odvedl a přivedl děti ze školky, taky ne. 

Dnes jsem zaplatil odvod DPH 5 kč, byla to akce k nezaplacení, jen parkovné stálo 50 kč. Příště pojedu na kole, nebo si udělám datovou schránku. 

Jarní počasí je jak dělané na dělání venku, takže to půjde opět na střídačku, chvíli venkovní opravy, chvíli tvorba v pracovně. Docela se na to těším, protože mi pracovní režim a plné nasazení chybí. 

36. týden \"Už je to rok od mého rozhodnutí dát výpověď a podnikat\" 

Ten hlavní důvod byla nutnost změnit naši životní situaci, podnikání bylo v té chvíli na druhém místě. Na prvním místě byla stabilizace našeho života, mít čas žít a vyspat se... stalo se! Taky jsem si ověřil, že s dětmi na klíně se podnikat nedá 🙂

Pro výpověď jsem se sice rozhodl před rokem, ale dal ji až v květnu, následovali další dva měsíce a já byl volný, kdy nejkrásnější dny byly pryč. Ty dny, kdy jsem měl chuť a sílu tvořit. Něco málo jsem po technické stránce udělal během září a října, ale to už začala škola a školka. Myslel jsem, že zvládnu víc, ale místo toho jsem se o to víc věnoval dětem. Musím to brát optimisticky, protože děti byly také důvod zůstat alespoň chvíli doma.

Právě se regeneruji po nemoci. Tři týdny jsem nic nedělal, takže se cítím, jako kdybych začínal od začátku. Určitě to bude pěkný začátek a velmi plodný...

Začal jsem registrací jako identifikovaná osoba na finančním úřadě, abych odvedl celých 5 kč jako DPH, příští týden to musím dotáhnout do konce.

35. týden \"Podnikám, abych si svůj čas mohl organizovat\" 

Ano, podnikám, podnikám kroky, abych byl zdravý. Jako podnikatel bych za posledních 10 dnů umřel hlady. Nejistota se žlučníkem mi nedá spát. Za pár dní uvidím zda se vyhnu operaci, nebo to mám zpečetěné. Mé naděje na super trénink od začátku až do konce jsou už pryč, opět to nevyšlo. Asi se mám v životě věnovat něčemu jinému.

Daňové přiznání jsem v tomto týdnu taky zvládl, jen mě čeká IO - identifikovaná osoba. To už nechám na příští týden, jako spoustu jiných věcí.

Musel jsem koupit nový mobil, byla to nečekaná čára přes rozpočet, ale nedá se nic dělat.

34. týden \"Organizuju si čas, abych se mohl věnovat dětem\" 

Tak jsem se jim věnoval v posteli. Zorganizovali jsme to tak, že jsme zůstali nemocní všichni...

33. týden \"Věnuji se dětem, abych mohl jít včas spát\" 

Věnuji se dětem a mohl bych i víc, ale to jen tak vypadá, protože čas, který jsou vzhůru je mnohem delší, než jinde... Občas potřebuju oddech a dělat důležité věci, jinak o ten čas přijdeme. Začalo být tepleji a to mi hned jde všechno líp a tak líp spím, hlavně po obědě 🙂  No dobrá, jdu na to po námořnicku a přemýšlím, co všechno musím udělat. Takže jsem zjistil, že se ta postel, kterou jsem udělal holkám, docela houpe a dost vrže. Trochu to dřevo zeschlo a protože tam chodím spát já, když mi holčičky obsadily moji postel, tak to namáhám mnohem více a je to dost znát jak to lítá a vrže. Já si tam vlastně chodím vrznout, když tak nad tím přemýšlím. Jenže pro samé vrzání jsem nevyspaný (skoro jako zamlada 😀 ), protože se budím při každém pohnutí. Dohnalo mě to až k tomu, že jsem vyvrtal díry skrz trámky až do zdi a postel ukotvil. Tím jsem odstartoval práce na baráku. Se stoupající teplotou se přesunu ven a do podkroví.

Začínají se taky projevovat výsledky tréninku. Zlepšuje se kondička, pár kilo tuku zmizelo, přibyly svaly, ale protahování se moc nedaří, když běhám tolik kilometrů týdně. Můžu být rád, že se protáhnu tak, abych se spravil po běhání, ale na lepší výsledky si budu muset počkat až po maratonu. V květnu budu místo běhání věnovat čas shaolinu, protahování a posilování.

Dosud jsem se věnoval podnikání po technické stránce, na webu a přípravách věcí, které nejsou vidět. Na věcech nepřinášející výdělek. Ještě chvilku v tom musím pokračovat, ale už jen chvíli a je třeba udělat i víc a \"ukázat se světu\". 

...a na konci týdne opět mrzne.

32. týden \"Chodím včas spát, abych byl schopný brzy vstát\" 

Zjistil jsem, že podle mých slov \"chodit včas spát\" znamená okolo půlnoci. Měl jsem představu, že budu tak ve 23:00 ležet v posteli, ale stále to nevychází. Naplánoval jsem si, že tento týden pokročím o kus dál ve svém tvoření a zatím se musím přizpůsobit smutečnímu obřadu a vše pozměnit. Život není věčný. Měl bych to brát jako znamení, že je třeba postupovat rychleji.

Trénink se tím zase mění, doufám, že aspoň uběhnu ty km na počet, když už to nebude klasický trénink.  

Zato se mi daří dělat na webu. Obnovuju a vylepšuju některé věci, abych je mohl konečně zveřejnit. Zatím jsou to jen technické záležitosti. Postupně budu pracovat na obsahu a pak budu na ty eBooky a on-line kurzy přidávat odkazy. Ty viditelné věci jako nové fotky holek jsou už na svém místě.

31. týden \"Vstávám brzy, abych mohl pracovat\" 

Tento týden začíná jaro, teda, březen a to už je jaro blízko... Přenastavuju se na brzké vstávání, už jsem si trochu odvykl, ale teď zase musím nastavit pracovní režim. Mám pár věcí na seznamu, které už nejde odkládat. Třeba dokončit podkroví (vůbec celou opravu domu, jak přestane mrznout) a taky začít vydělávat peníze na život. To už bude určitě potřeba, úspory nejsou bezedné, škoda 🙂

Konečně jsme se k závěru zimy dostali k tomu bruslení. Jsou to takové malé úspěchy, které zbytečně odsouváme. Máme naše první nové brusle - já ve 40 a Sofie v 6 letech - tak by bylo škoda je nevyzkoušet ještě letošní zimu. Příští týden už bude teplo a rád bych zase pokročil v dalších věcech.

Zapomněl jsem se tu zmínit o mém tréninku na maraton. Mám za sebou 5 týdnů běhání. Tento týden jsem navýšil na 35 km a příští týden bych rád uběhl 40 km, najednou. Tento a minulý týden to bude 72 km týdně. Mám to rozdělené na 4 etapy a každá trvá 3 týdny. V první jsem se jen rozběhal a rozdýchal, v té druhé přidávám k tomu dýchání i vzdálenost. Ještě jeden týden - ten příští - budu navyšovat kiláky. Poslední navýšení na 45 km bude v prvním týdnu 3. etapy, ve které chci trénovat víc na rychlost. Pak už budu běhat o něco kratší vzdálenosti, ale snad rychleji. V té 4. etapě budu udržovat kondičku a rychlost. 

30. týden \"Tvrdě pracuju, abych dosáhl svých plánů\" 

Skládám svou skládačku, dílek po dílku. Stále však pomalu, chtělo by to přidat do kroku. Některé věci získávají svůj vzhled a jasný tvar. \"Březen do tělocvičny vlezem!\" A budu tam, dokud neudělám to, co jsem nezvládl za posledních pět let. Jediný úspěch je zlepšení mé kondice, na které stále pokračuju. Pro mě je to základ, abych měl dobrý pocit ve všem, co dělám. Zabírá mi to dost času, ale je to investice, která se vyplatí.

29. týden \"Plánuji si budoucnost, abych se měl na co těšit\"

Měl jsem své vize a přesný plán, do svých 40. narozenin. Potom už mi zůstaly jen ty vize. Jsem na to zvyklý, mít přesný plán a dělat krok za krokem co mám napsáno. Proto začínám věnovat více času psaní plánu a přemýšlení nad strategiemi. Vše si podrobně rozepisuji, abych na nic nezapomněl. Jen s dobrým plánem se budu těšit s toho, co bude na konci mé cesty.

Jinak dál zažíváme své poprvé - Sofie poprvé běžela Modřický pohár. Chtěl jsem ji vzít jen k registraci, když jsem si šel pro číslo a ona, že chce být jako táta a chce běžet. Oblékla se do sportovního, vzala si botasky a běžela 300 m. Mile nás překvapila, alespoň jednou týdně 🙂

28. týden \"Těším se i z malého úspěchu\"

Jarní prázdniny jsme chtěli někam vyjet, naštěstí jsme neobjednali žádný nocleh, protože Jasmínka byla celý týden nemocná. Proto vnímám jednodenní výjezd se Sofií, jako úspěch, že jsme vůbec někde byli. Prázdniny jsou u konce a já se těším až budou zase ve škole a ve školce, abych mohl pokračovat ve své tvorbě a mohl se konečně těšit i z velkých úspěchů.

27. týden \"Jsem úspěšný díky tréninku\"

Mé životní úspěchy, síla i sebevědomí jsou spjaté s mojí kondicí. To je důvod, proč tak makám, abych se dostal opět na vrchol, protože vzápětí těch vrcholů, kterých dosáhnu, bude mnohem více. Čas se stále krátí a to mě tlačí do větších výkonů. Už je únor a z toho se nevykecám, takže jsem se nechal ostříhat a teď si musím zařídit pár pěkných fotek na web. Dal jsem stranou mé tréninkové náčiní a proměnil tělocvičnu v natáčecí studio. V únoru musím udělat zásadní pokrok v mém podnikání. Peníze mizí a z nebe nové nespadnou. Je čas se rozhoupat a dokončit aspoň jednu věc. Jeden dokončený projekt mi dodá nadšení, abych dokončil a zveřejnil i to ostatní, co mám v plánu a pomaličku na tom dělám. Pracuju na úvodní stránce on-line kurzu zdarma - spíše takové srandy - a snažím se dokončit videa, která jsem točil už v listopadu. Jde to pomalu, rád bych to vypustil, až budu mít i jiné věci, jako související odkazy, které na to budou navazovat. 

Tento týden jsem si koupil své první nové brusle. Taky Sofii a hned 2v1, rovnou i s kolečkama na léto. Tak uvidíme, jak to půjde. 

26. týden \"Trénuju, abych lépe spal\"

Mákám jak to jen jde, čas se krátí. Toto je třetí rozběhový týden, zatím zdá se úspěšný. Příští pro mě začíná oficiální trénink na maraton - 3 měsíce plné tréninku. Během toho využiju všechno k dalšímu postupu na webových stránkách a on-line kurzech.

25. týden \"Spím, abych měl sílu překonat sám sebe\"

A co se stane, když zůstanu spát celý den? (Nejspíš jsem největší a nejtěžší překážka na mé cestě) 🙂 Možná bych měl sílu na všechno co chci udělat. Realita je jiná, buď se vyspím, abych měl sílu a v tom se vrátí děti, jako že jedno je už druhý týden doma, takže nic. Musím si poradit s tím co mám a s podmínkami, ve kterých žiju.

Tento týden bych rád udělal nějakou fotku na web a budu se věnovat technickým záležitostem. Pokračuju ve zlepšování kondičky...

24. týden \"Překonávám překážky, abych žil\"

V životě nic jiného nezbývá, jde jen o to, jak dlouho to člověk vydrží, když překážek přibývá! Nepochybuji, že svého cíle dosáhnu, jen to možná bude trvat déle a nebo to budu muset zvládnout v kratším čase, za pět minut dvanáct!

Po svátcích se musím trochu rozchodit a zahřát na potřebné tempo, přece jen to je jisté přerušení. Zábava je taky třeba, takže víkend věnuju odpočinku a přemýšlení, abych v pondělí začal dělat ty správné věci.

23. týden \"Žiju, abych dělal druhým radost\"

Mám na to ještě 30 týdnů, pak budu muset udělat radost sobě! Protože do té doby si musím zajistit si stálý příjem.

22. týden \"Vánoční svátky\"

O Vánocích si užívám volna s dětmi a s manželkou... maximálně postavím garážové stání 🙂

(kalendářní 52. týden)

21. týden \"Prostor\"

Je to skvělé, když dá manželka muži prostor k životu, protože na oplátku dá muž prostor manželce. Kdysi škaredý temný sklep jsem proměnil v pěkný úložný prostor, čímž jsem manželce udělal radost, ale nejvíc sobě. Mohl jsem tam uložit všechno, co se mi hromadilo v mé tělocvičně...

Začalo to už loni, asi nemáte v paměti  \"Tátův poslední rok\"  - 46. týden \"Sklepmistr\", tam jsem se začal zbavovat všeho nepotřebného. Teď jsem jen dokončil, co jsem začal. Na fotkách můžete vidět rozdíl a malou video vzpomínku z loňského roku.

(kalendářní 51. týden)

20. týden \"NA MALTĚ\"

To je taková domácí turistika, někdo je v Dominikánské republice, někdo na Bali a někdo na MALTĚ. 🙂  Když nemrzne, tak se snažím dělat co nejvíc, abych toho v příštím roce neměl tolik a opravdu jsem tu rekonstrukci domu dokončil. Bohužel se to opět omezilo jen na domácí práce. Trénink i mé podnikání šlo stranou. Když mi něco jde pěkně od ruky, tak se tomu věnuju naplno. Taky doufám, že čím dřív dokončím všechny opravy, tak už budu dělat naplno všechno ostatní a bez přerušování. Jedna, asi z pěti místností ve sklepě, bude trochu čistější na uložení věcí, které doma překáží. A taky v mé tělocvičně a pracovně, tím bych měl získat to, co přijde na řadu v příštím týdnu... 

(kalendářní 50. týden)

19. týden \"Čertoviny\"

Tento týden byl po čertech náročný. 

(kalendářní 49. týden)

18. týden \"Poprvé\"

Jednou to přijít muselo, skoro po dvou letech pravidelných článků jsem poprvé žádný článek na blog nedal. Není nad to si vyzkoušet pocit, když překonáte sami sebe, svůj pocit, že to tak musí být, protože jste si to tak naplánovali. Tím jsem začal své období \"poprvé\". Poprvé, i když docela náhodu, jsem vyzkoušel služby pedikéra. Poprvé jsem něco složil úplně komplet, dřív než se to začne používat - tj. namontoval jsem blatníky, stojan a odrazky na kolo, džřív než se začne používat, kdy nad tím člověk potom mávne rukou, že už je to fuk... A taky jsem byl poprvé na rodičovských schůzkách ve škole, v pozici rodiče, stejně tak na vánočních dílničkách.  

Od doby co jsem absolvoval dvouleté studium TČM, tak jsem šel poprvé na nějaký jiný kurz podobného zaměření, tentokrát na baňkování. Byla to skvělá zkušenost. Záměrně jsem zvolil jinou školu, abych měl srovnání. Baňkování mě chytlo už dávno a toto byla taková třešnička na dortu. V rámci rodiny baňkuju už delší čas, tak jsem doplnil svoji sbírku i o silikonové baňky pro snadnější a rychlejší použití. To kvůli dětem, když si hrajeme na maséry před spaním.  

Poprvé po dlouhé době jsem šel na lekci piana. Bylo to jako poprvé. Chce to prostě jen cvičit. Jenže to bych neměl nalepenou dlažbu na schodech do sklepa a omítnutý kus sklepa. A tak je to pořád dokola, mám své překážky a makám na jejich odstranění. Děti odstranit nemůžu, a tak když usnou až po 22. hodině, mám na to odstraňování překážek méně sil a chuti.

(kalendářní 48. týden)

17. týden \"Než přijde mráz\"

Je potřeba udělat spoustu věcí než přijde mráz, hlavně se rozhýbat, abych nebyl tak tuhý...

(kalendářní 47. týden)

16. týden \"Máme své mouchy\"

Máme své mouchy a postupně jich přibývá! Sofie nosí mouchy ze školy a jmenují se smutek, žárlivost, radost, vztek, důvěra, strach, pláč, aby se naučili rozeznávat emoce. Poznáte která je která? Musím přiznat, že zažívám každý den všechny emoce, protože mám také své mouchy a není jich málo, ale snažím se chodit spát s důvěrou v to, že jednoho dne se mi podaří udělat vše podle mých představ. Zatím to tak stále není moje pozornost se tříští mezi tím, co musím a tím co chci.

(kalendářní 46. týden)

15. týden \"V oblacích\"

Někdy se mi zdá, že jsem ve svých představách stále v oblacích a ne a ne se s nimi dostat na zem. Jednou je přitáhnu k zemi, do té reality, stejně jako toho draka. 

(kalendářní 45. týden)

14. týden \"Bez keců\"

Co víc k tomu říct? Je tu listopad a stále jsem neudělal to, co jsem měl mít už hotové. Takže nezbývá, než se do toho bez keců a s pokorou pustit...    

Už několik let mám napsaných pár věcí, které bych rád oživil, tak si hraju na filmaře.

(kalendářní 44. týden)

13. týden \"Cesta z města\"

Někdy přijdou chvíle, kdy musíte přerušit rozdělanou práci a vydat se na cestu, i když se vám příliš nechce. Bohužel se pak těžko vrací do chvíle, kdy vám to šlo. Je třeba to brát s nadhledem, že všechno má svůj význam a když nejde dělat co chcete, můžete o tom aspoň přemýšlet. Já měl dost času na přemýšlení v tomto týdnu. Mé myšlenky mě dovedly k tomu, že některým věcem přiřazuju zbytečně velký význam a naopak bych o nich neměl tolik přemýšlet. Dokážu si věci někdy zkomplikovat a tak myslím, že už bych měl začít věci zjednodušovat a ulehčit si práci. Další týden nastane zlom a protože se blíží listopad, tak by ze mě mělo taky konečně něco zajímavého vypadnout.     

(kalendářní 43. týden)

12. týden \"Jasná volba\"

Volím, volím to nejdůležitější pro moji budoucnost a to je prostě cokoliv, co se musí udělat. Bez ohledu na to, zda je to \"ženská, nebo mužská práce\". Tento týden jsem dělal více zednické činnosti na úkor toho, co bych dělal raději, ale je to třeba. 

(kalendářní 42. týden)

11. týden \"Pokrok nezastavíš\"

A proto se stále učím novým věcem. Už pár týdnů se učím, zkouším a dělám členské sekce na webu a další náležitosti. Stačilo málo, sednout si a podívat se na to. Jenže k tomu málu bylo potřeba uspat děti brzy, což se dvakrát v týdnu povedlo. Šlo to jen díky tomu, že byly doma nemocné, takže co jsem mohl dělat večer, nemohl jsem dělat přes den. Zákon zachování energie vážně funguje.

Pokrok v tréninku je už taky vidět, stále doufám, že mě nic nezastaví. Občasné výpadky jsou, ale jen krátkodobé a je pravda, že odpočívat se také musí.

Celé léto jsem se věnoval holkám a až v říjnu jsem si \"vzpomněl\", že bych mohl pokračovat s opravou domu. Tento týden jsem tedy zvládl od každého trochu, i když mám pocit, že bych raději dělal jen jednu věc a pořádně. To ale úplně nejde a stále doufám, že dům bude do dalšího léta hotový.  

(kalendářní 41. týden)

10. týden \"Je to na houby\"

Je to vážně na houby! Holky jsou doma nemocné a to není trochu klidu na to, proč jsem zůstal doma. Takže na houby, protože pro manželku i houby jsou dobré 🙂

(kalendářní 40. týden)

9. týden \"Ať žije chaos\"

Cítím se mnohem líp, když má můj život nějaký řád a pravidelnost. Zatím se mi zdá, že jsem upadl do chaosu, ze kterého musím ven, jinak se nikam nepohnu. Tento měsíc nás potkalo pár nečekaných událostí, které nezapadly do mých plánů, naopak mi to rozhodilo mé soustředění. 

(kalendářní 39. týden)

8. týden \"Zpátky do lavic\"

 Stále se mám co učit a tak budu tento týden věnovat učení jak vylepšit web, abych mohl předávat lidem své znalosti... se uklikám, asi 😉

(kalendářní 38. týden)

7. týden \"Nastavení\"

Tento týden je potřeba nastavit jasná pravidla \"co a jak\". Všechno má svůj čas - čas práce a čas zábavy! Holky to nechápou, proto se snažím dělat co nejvíce dopoledne, ale ne vše jde na povel. Zlepšování kondice začalo slibně, teď budu do programu zařazovat i jiné věci.

(kalendářní 37. týden)

6. týden \"Tátova hra začíná\"

Měsíc jsem nikam nepokročil, věnoval jsem se dětem a užíval léta. Taky jsem hledal to správné auto. Nakonec se to podařilo, tak jen doufám, že to bude opravdu \"to správné\". Nastává očekávaná chvíle, děti jdou do školy a školky a to znamená, že čas výmluv a flákání končí. Nyní je čas pokračovat v tom, co jsem začal. Jak už jsem dříve zmínil, čekají mě tři hlavní věci - zlepšit si kondičku a trénovat, dotáhnout do konce opravy domu a přivést k životu moji podnikatelskou myšlenku. Možná to tak nevypadá, ale jedno souvisí s druhým, až příliš.

Kondice - běh, jízda na kole se zátěží (Jasmínka v sedačce), trochu posilovačka a strečink. Na začátek ok, abych byl večer KO. Ale i tak jsem si našel chvíle, abych přemýšlel, jak upravit můj web a jaké přidat novinky. Sice to bude chvíli trvat, než to bude veřejné, ale hlavní je, že se něco děje.

5. týden \"Čas opustit zajeté koleje\"

Taky je čas začít něco dělat a připravit se na to, že to bude trochu drncat. Začal jsem zlehka trénovat a pomaličku hledat dílky do své skládanky.

4. týden \"Příroda na dlani\"

Ještě jedeme v prázdniovém režimu a prožíváme společné chvilky. Holky jsou nadšené a ty dva týdny nic nedělání, už mi neublíží. 

3. týden \"Svět v pohybu\"

I když je svět v pohybu, zachovejte klid. Dejte si pauzu nebo jeďte na dovolenou, hlavně se nenechte převálcovat vším, co je okolo. Odpočinek je důležitý! Sbírám síly a nasávám energii.

2. týden \"Krásné lži\"

Některé chvíle mi přijdou, že svému okolí, nebo i sobě něco nalháváme, například rodinná fotografie. Děti se šťouchají, řvou, vy je důrazně napomínáte a cítíte se zoufale... pak dojde fotografka, všichni se usmějete a máte takovou malou lež na památku šťastné rodiny. Ale je to krásná lež... teda spíš doufám, výsledky jsem ještě neviděl.

- Nebo, když si nalháváte, že ta žlutá značka vede na rozhlednu, která se od vás vzdaluje. To je krátká lež pro vaši hlavu, leč dlouhá pro vaše nohy.
- I když počítám s tím, že budu platit jako OSVČ sociální a zdravotní, tak jsem si nalhával, že mi to nevadí, že to ten měsíční rozpočet o tolik nesníží... 4000,- je dost velké snížení rozpočtu.
- Taky jsem si nalhával, že koupit ojeté auto bude hračka... už dva měsíce vybírám a nejsem si jistý, jaké, za kolik, od koho, atd.
- Říkal jsem si, že nástup dcer do školy a do školky nás tak nezatíží. Zátěž je to spíše psychická, hlavně když vám dojde, že budou chodit na obědy mimo domov a ty se taky platí...
A takových krásných lží, aby byl život snazší nás provází více, třeba, že amatérské fotky budou stejně tak dobré 🙂

1. týden \"Plánování\"

Tento týden byl náročný. Chtěl jsem si trochu odpočinout a zachovat čistou hlavu. Po uzavření poslední docházky jsem pustil spoustu věcí k vodě, i děti... Další den už jsem se vrhl na práce kolem domu a také jsem přemýšlel a plánoval, abych zvládl svůj „nový život“, abych zvládl uživit rodinu. Podnikání je prý hra a já si tak představuju i starost o rodinu. Je to pro mě taková hra – „Tátova hra“ , kterou začne muž ve chvíli, kdy se stane otcem… pak se jen stará a dost často přemýšlí (viz foto), jak být chvíli bez dětí, když chce hrát i tu podnikatelskou hru...