Děti v pohybu

Máme rádi pohyb. Jak už jsem někdy někde zmiňoval, v mé kondici se odráží mé budoucí úspěchy. Potřebuju se hýbat, abych měl dobrý pocit pro další činnost, u které se hýbat nejde. Naše děti jsou také pohybově založené a rády zažívají pocit svobody, který jim pohyb dává. Když jsem sám a například běžím, tak mám taky jistý pocit svobody, ten vítr ve vlasech. Jenže s dětmi tento pocit svobody okamžitě mizí, protože jako rodič jsem na pozoru a dohlížím, aby ta jejich „svoboda“ nevedla k nějakému úrazu. Naštěstí se to s věkem postupně mění. Už nemusím dohlížet tak intenzivně, jako když byly holky malé a se strachem je držet nad vodou, aby se neutopily, nebo se stále ohlížet za sebe, aby se na kole držely krajnice. Teď už si můžu zablbnout i s nimi. To spíš mají ony teď strach o mě, abych si něco neudělal. Situace se pomalu obrací😊.

Samozřejmě to dělám pro děti, aby se něco naučily, vyzkoušely a pobavily se. A když náhodou chtějí něco, co jsem chtěl v dětství i já a nedostalo se mi to, tak mi to přijde o to víc jako skvělý nápad. Ne kvůli mně, abych si skrze děti konečně splnil své dětské sny, ale právě kvůli té vzpomínce. Ten pocit prázdnoty a nenaplnění. Kdy jindy vyzkoušet „dětské záležitosti“? Až na stará kolena?  Tímto se vracím na začátek, k jednomu z mých prvních článku „Dejte šanci talentu“. Jako dítě jsem chtěl skateboard, ale nedopadlo to podle mého očekávání.

Když holky chtěly skejt, tak jsem neváhal a pořídil jim něco funkčního. Letos z jara začala Sofie mluvit o BMX. Začalo to nenápadně. Nemluvila o tom, že by ho chtěla. To přišlo až později. Až po tom, co jsem byl přesvědčený, že to nepotřebuje, že kolo má. Ve chvíli, kdy jsem viděl, kolik stojí nové BMX, jsem jí říkal, ať si sníží sedátko na svém kole a je to. Pokračovala s tím následujících pár měsíců, až jsem začal přemýšlet, že bych ji teda mohl překvapit a koupit nějaké staré, levné.

Po pravidelném projíždění bazarových stránek jsem pochopil, že levné se rovná nepojízdné. To už jsem měl nápad, že nějaké zrepasuju, nalakuju kostru speciálním designovým nátěrem na míru osobnosti naší Sofie… Naštěstí se moje myšlenky trochu změnily a do toho se naskytla příležitost koupit za rozumnou cenu pojízdné BMX, jedno z těch, které se jí na fotkách líbilo.

To už se blížily její narozeniny, skvělý čas na takovýto velký dárek. Sofie se na tento den moc těšila, doufala v BMX. Teď, nebo na Vánoce. Kolo zůstalo schované, ani náznak toho, že jsem změnil názor. Všichni ji na oslavě popřáli, dostala dárky a nakonec i dort s BMX. To BMX byla malá hračka, model na dortu vedle svíček.

My řekli: To je všechno. To je přesně to BMX, které jsi chtěla, že? Nedala na sobě nic znát, s úsměvem poděkovala a sfoukla svíčky. Vybalí všechny dárky a začíná krájet dort. V tom jí zaklepu na záda „Sofi, Sofi“, otočí se, a když vidí, že tam stojím s jejím vysněným kolem, vší silou mě obejme. Už to nečekala. O to větší radost z toho měla. Byla šťastná a vděčná, že má nejlepší rodiče na světě!

Já jsem také šťastný a vděčný, že mám děti, kterým mohu splnit svůj sen! Teda, jejich!😊