Leporela

Tentokrát zde odhalím tajné zbraně, které zatím vždycky dokázaly zkrotit naši nejmladší čertici. Jasmínka totiž moc ráda čte, a když nastane v pokojíčku podezřelé ticho, většinou to (pokud tam s ní teda není zároveň i Sofinka) naštěstí neznamená, že je vyházené všechno oblečení ze skříně nebo že máme rozstříhaný přehoz na pohovce. Pokud má po ruce fixy, tak to teda ještě může znamenat, že budou duhově pomalované všechny zdi. Ale to se stalo jen jednou. Většinou je to tak, že ji najdeme zavalenou v hromadě knížek, které postupně bere z knihovny, prolistuje a položí vedle sebe. Tak tady jsou naše nejoblíbenější. Pokud některé z nich neznáte, třeba se tento článek stane inspirací při vytváření první knihovničky vašeho dítěte.

O jabloňce

Text: Eduard Petiška, Ilustrace: Helena Zmatlíková

Kdo by neznal klasiku, která nás provázela už naším dětstvím? Po nás se bohužel nedochovala, takže jsme kupovali novou, ale obě naše dcery ji zbožňují. Poučný příběh o Martínkovi a jabloňce začíná v zimě a postupně během všech ročních období ukazuje, co všechno se musí stát, aby si na podzim mohl Martínek pochutnat na krásně červeném jablíčku.

Kam se ztratila rolnička?

Text a ilustrace: Andrea Popprová

Poměrně nová knížka (2014) vypráví příběh o Vojtovi a jeho kašpárkovi, který je nešťastný, protože se mu z čepičky ztratila rolnička. Společně se ji snaží najít a hledají postupně v pokojíčku, kuchyni, koupelně i na zahradě. Rolničku sice nikde nevidí, zato najdou spoustu jiných věcí, které mohou hledat i děti. Na pravé straně knihy je vždy vyobrazeno několik předmětů, které mají čtenáři na hlavním obrázku najít (naše holky většinou soutěžily, kdo najde danou věc první). Ilustrace jsou pěkně barevné a velmi milé. A kam se rolnička nakonec schovala? To už si budete muset přečíst sami.

Co ta očka vidí

Text: František Hrubín, Ilustrace: Helena Zmatlíková

Toto leporelo je určeno opravdu pro ty nejmenší čtenáře. Text je velmi jednoduchý a krátký, víceméně se opakuje, jen s každou další stránkou přibývají další verše. Těžiště je tedy zejména v ilustracích, které děti mají seznámit s tím, kdo všechno může patřit do rodiny a jak jednotlivé členy rodiny nazýváme. Knížka poskytuje spoustu prostoru pro další povídání a vysvětlování.

Moje štěně

Překlad: Michal Černík, Ilustrace:  Zdeněk Miler

Veršovaná pohádka o nezbedném štěněti, které uteklo z domu a cestou zažilo různá dobrodružství včetně toho, že ho poštípaly včely. Obrázky jsou plné i dalších zvířátek, takže rozhodně je o čem si povídat a děti mohou poznávat nové věci. Jasmínka někdy přeskočí první strany, aby se pak deset minut dívala na oteklého pejska, který má všude po těle boule od žihadel. Na každou bouli ukazuje a pokaždé procítěně vykřikne: „Auvej!“. Kdyby nic jiného, tak aspoň bude vědět, že na včeličky si má dávat pozor.

Kuřátko a obilí

Text: František Hrubín, Ilustrace: Zdeněk Miler

Další klasika, kterou většina z rodičů určitě měla doma. Veršovanou pohádku o kuřátku, které se ztratilo v polích a kterému obilí radilo, jak najít cestu zpátky k mamince, známe u nás doma už nazpaměť, ale pořád se k ní rádi vracíme.

Hrajeme si celý den

Text: František Hrubín, Ilustrace: Helena Zmatlíková

Knížka plná krátkých, rytmických básniček je díky půvabným ilustracím vhodná už pro nejmenší děti. Ty větší se pak mohou jednoduché básničky rovnou naučit. Čteme ji velmi často a jednotlivé obrázky i texty zároveň využíváme jako zdroj pro rozšířené vyprávění o všem, co s nimi souvisí – tzn. o hračkách, o různých dětských aktivitách i o tom, jak jsme si hráli my rodiče v době našeho dětství (ovšem připravte se na to, že takové informace mohou vyvolat pozdvižená obočí, nechápavé pohledy a někdy dokonce i soucitné pokývání hlavou 🙂