Příběh jedné vesty
Tátovy blbinky – věnováno švagrovi… Jednou mě můj majitel zapomněl na návštěvě a já tam visela na věšáku a bylo mi moc smutno. Měla jsem 2x šanci se vrátit domů, ale hostitel odcházel vždy tak brzo, že jsem mu nestačila padnout kolem ramen. A tak jsem tam visela další dva dny. Jednou ráno jsem si přivstala a to bylo mé štěstí....
