Mám rád bavorské vdolečky, dám si je rád. Když mám na ně chuť! Jenže pár lidí si to spletlo a začalo používat zcela jiné slovní spojení jako je „bavorský model“, a tím mi trochu kazí chuť, nejen na ty vdolečky bohužel. Ale i když je mám rád, myslím ty vdolečky, těch pár lidí nikoliv, tak se jimi nepřejídám. Nerad bych...
Je začátek týdne, vydávám se na svůj běh. Jako vždy mám velké plány, ne zas tak velké jako účetní Fantoci a jeho spolupracovníci, kteří měli v plánu jet na kole až do Pinerola, aby se zavděčili svému šéfovi, nadšenému cyklistovi. Jak říkali, „je to jen 1200 km“, a zajeli za roh ke svým zaparkovaným autům. Mně oproti nim stačí uběhnout okolo 10km...
S mnoha věcmi je to jako se sexem, buď to děláte, nebo o tom mluvíte. Což v překladu znamená, že byste to dělat chtěli a jen po tom toužíte. Jestli teď čekáte, že budu psát o sexu, tak se moc omlouvám, ale po této stránce vás zklamu. Sex? Ne děkuji! A není to jen sex, ale i mnoho jiných věcí, po kterých toužíme a stále...
Události posledních dnů mi připomněly jednu bláznivou akci. V dobách, kdy jsme ještě nevěnovali všechen čas dětem a manželkám, mě kamarád pobídl k účasti na akci „Přeběh okresu“. I bez pandemických nařízení mi to přišlo strašidelné – běžet od hranice jedné strany okresu ke druhé. Po zjištění, že se jedná asi o 45 km dlouhou trasu napříč blanenským okresem, jsem měl jasno....
V životě přicházejí někdy chvíle, které musíte rozdýchat, abyste mohli jít dál. A když vám přijdou do života děti, tak těch chvil, které rozdýcháváte, docela přibývá. Stejně i děti musejí rozdýchat spoustu věcí, když se jim něco nedaří, nebo když jim něco nedovolíte. Spustí řev, pláčou a hned na to zhluboka dýchají, až se nakonec, v tom lepším případě, uklidní. Stejně tak...
Vrátil jsem se na začátek, ke svému prvnímu článku, který jsem napsal po tom, co jsem tento web vytvořil a ukázal manželce jako překvapení. Takový malý dárek k našemu pátému podzimnímu výročí. Letos jsme oslavili desáté výročí a to znamená, že už sem píšu pět let. Poslední dobou to nebylo tak časté, stejně jako mé nové a nezapomenutelné zážitky. Pět let...
Je snadné se nechat najmout na cokoliv, když nemáte potřebu živit rodinu a nemáte žádné velké povinnosti. Pokud už jste živitelem rodiny a nemáte jiné vyhlídky, tak je to nutnost. Jako student jsem se nechal najmout v uklízecí firmě, byl to skvělý přivýdělek během studijních let. Během osmi let jsem se dostal na místa, kam se běžný smrtelník nedostane a restaurátor...
Přál bych si, aby výjimečný stav představoval chvíle, kdy se cítíte opravdu výjimečně. Být vyvolený, ne teda jako ti z televizního pořadu, ale třeba z filmu Armagedon, kdy jen vy můžete něco udělat a zachránit svět. Zatím se vůbec necítím výjimečně, protože je nás víc a pro záchranu světa nemáme dělat nic. Jako, že máme zůstat doma a tím zachráníme...
Poslední dny tohoto roku mi připomněly moji maturitní slohovou práci, která byla na téma vzdělání a peníze. Tehdy jsem bez váhání zvolil nadpis „Na chleba nemáme, ale voda ještě teče“, který popisoval naši situaci. Následnému obsahu jsem věnoval o mnoho více času a popsal to podrobněji. Důvod, proč chci studovat, že díky vzdělání si zajistím dostatečný příjem. Paní učitelka...
„První vlna, druhá vlna“… tato slova mám spojená s probíhající pandemií. Stejně tak další opakující se zprávy a oznámení, která se k mým uším a očím dostanou jen vzácně. Jednak mě nezajímají, ale především proto, že mezitím se zvedla ještě jedna, mnohem větší vlna, na které se držíme zuby nehty. Zvedla se obrovská „on-line vlna“, která nás drtí ze všech...
