Události posledních dnů mi připomněly jednu bláznivou akci. V dobách, kdy jsme ještě nevěnovali všechen čas dětem a manželkám, mě kamarád pobídl k účasti na akci „Přeběh okresu“. I bez pandemických nařízení mi to přišlo strašidelné – běžet od hranice jedné strany okresu ke druhé. Po zjištění, že se jedná asi o 45 km dlouhou trasu napříč blanenským okresem, jsem měl jasno....
„První vlna, druhá vlna“… tato slova mám spojená s probíhající pandemií. Stejně tak další opakující se zprávy a oznámení, která se k mým uším a očím dostanou jen vzácně. Jednak mě nezajímají, ale především proto, že mezitím se zvedla ještě jedna, mnohem větší vlna, na které se držíme zuby nehty. Zvedla se obrovská „on-line vlna“, která nás drtí ze všech...
Venku je krásně, vane lehký větřík, kterému nastavuji tvář, abych se nadechl čerstvého vzduchu a cítil, jak mě naplňuje energií. Ožívám, myšlenky se probouzí, stejně jako nadšení a chuť jít udělat „něco velkého“. Děti si hrají a jsou šťastné! Pobíhají kolem nás a užívají si prostor, užívají si volnosti, nemyslí na to, co bude zítra. Srší z nich radost a okolím zní...
S připomínkou 30. výročí „svobody“ se roztrhl pytel s rozhovory známých i neznámých osobností, na téma „ co pro Vás znamená svoboda“. Mám pocit, že se roztrhlo mnohem víc. Jakoby se s tou svobodou roztrhalo i desatero slušného chování. Možná se změnou režimu a příchodem té euforie, přišla i změna chování. Najednou máme právo pomlouvat druhé a sypat popcorn v kině po zemi. „Prý za komančů bylo...
Stojíme u dveří připraveni k odchodu do školky. Jsme unavení, nevyspaní a před námi stojí řvoucí, napůl svlečená dcera. Během pár sekund si zvládla ze sebe ve vzteku strhnout všechno oblečení, protože ji to prý škrábe a škrtí. Normální rodiče by ji „srovnali“ a odtáhli do školky. Jenže my nejsme „normální“. My jsme vyčerpaní, bez energie, celodenně zaneprázdněni starostmi o děti a nemáme s manželkou...
…a tak jsem se zvedl z lehátka, abych se z pátečního náročného šaolinského tréninku vydal za krásného slunečného dopoledne na sobotní oběd, domů. Už tehdy, dříve než jsme se vzali, jsem svoji nastávající dokázal ledasčím překvapit. Tato vlastnost mi zůstala i po svatbě. To aby naše manželství nebylo tak monotónní. Kde jsi tak dlouho? Na tréninku! Trochu jsme to přetáhli… Několik...
Stále hledáme nové a nové cesty mezi námi dospělými a dětským světem. Cestu k dětské pozornosti a důvěře. Cestu k našim dětem, abychom si rozuměli a vzájemně se vnímali. Každý den jsou tyto dva světy přístupné různými cestami, na kterých řešíme spoustu kódů, šifer a náznaků, abychom postoupili o kousek blíž. Vždy jsme vnímali jen dva body, jako start a cíl, my a děti. Do určitého věku...
Děti s maminkou a kamarády odcházejí ven pouštět draky. Využívám volné chvilky, abych utřel prach a vyluxoval (myslím tím vysál). V místě, kde bydlíme, máme prachu dostatek. Rušná křižovatka před domem nám nedovoluje větrat podle potřeby a kouřící lidé na zastávce šanci na větrání také značně snižují. Každý den pociťujeme na vlastních plicích, jak velmi je živá věta „prach jsi a v prach se obrátíš“....
Letní dny už jsou jen vzpomínkou, stejně jako dny našeho dětství, na které jsme zavzpomínali na víkendovém retro večírku. Takové retro večírky jsou oproti realitě dávných dnů mnohem zábavnější. Ať si člověk obleče, co si obleče, ať vypadá, jak chce a udělá cokoliv, není to trapas, ale o to větší zábava. Mé retro vzpomínky nejsou ale jen červené trenýrky....
Nevíte-li kudy kam, nebo jen hledáte nějaká životní moudra, tak se svezte v MHD. Najdete nový směr a získáte vítr do plachet! Je také možné, že zjistíte, jak jsou vaše starosti nicotné oproti starostem postarší paní, která poučuje svoji vrstevnici, jak si má v tramvaji správně sednout s taškou na vedlejším sedadle, aby si k ní už nemohl nikdo přisednout a měla svůj...
