Tato stránka se věnuje tomu, co doma s dětmi (a někdy i bez nich) čteme. Privilegium vybrat knihy i napsat jednotlivé recenze jsem milostivě udělil mé milované manželce. Nejedná se ale o recenze jako takové. Spíše o krátkou charakteristiku knih a k tomu přidané subjektivní názory a pocity ze čtení v kombinaci s tím, jak na knížku reagovaly naše děti. Uvádět budeme jen knihy, které se nám nebo našim holčičkám líbily, a mohly by se tak stát inspirací nebo tipem na knihu i pro vaše děti.
Lidské tělo
Někdo tráví zimu na horách, někdo v čekárně dětského lékaře. My bohužel spadáme do té druhé kategorie. Radost z toho nemáme, ale přesto nám to přineslo něco dobrého. V čekárně se totiž pro zahnání nudy malých pacientů nedávno objevilo Lidské tělo.
Samozřejmě mluvím o knížce 🙂 O knížce, která sice neobsahuje příliš textu, zato je plná pěkných obrázků a hlavně vyniká netradičním zpracováním – místo otáčení stránek se díváte pod okénka. Ten moment překvapení je pro děti samozřejmě velmi lákavý, takže moje původní radost z toho, že je čekárna prázdná a můžeme jít brzy domů, se změnila v zoufalství a zkoušku nervů, neboť Sofinka odmítla odejít dřív, než si knížku celou přečteme… Zabral až slib, že když si nechá zítra v klidu nabrat krev, knížku koupíme. Nevěřili byste, jak dokážou být děti houževnaté…
Díky tomu si teď každou chvíli prohlížíme lidskou kostru, počítáme prsty a hmatem zkoušíme, co je hladké a co drsné. Učíme se pojmenovat jednotlivé orgány, objevujeme, jak fungují srdce, plíce a trávicí soustava, jak roste miminko v bříšku, proč stárneme nebo jak je možné, že nám po zranění teče krev.
Je úžasné, že už i naše dvouletá Jasmínka dokáže říct, jaký orgán máme (nebo alespoň většina z nás) v hlavě, ví, kde jsou v těle mandle, žebra nebo pánev, ví, co je pupeční šňůra, pozná loket i kotník, dokáže pojmenovat prsty na ruce, ví, k čemu slouží kosti a má přehled o všech smyslových orgánech. Naučila se to nenápadně, nenásilně, hravou formou. Jen tím, že spolu otevíráme okénka a napjatě čekáme, co se pod nimi ukrývá.
