Mám rád bavorské vdolečky, dám si je rád. Když mám na ně chuť! Jenže pár lidí si to spletlo a začalo používat zcela jiné slovní spojení jako je „bavorský model“, a tím mi trochu kazí chuť, nejen na ty vdolečky bohužel. Ale i když je mám rád, myslím ty vdolečky, těch pár lidí nikoliv, tak se jimi nepřejídám. Nerad bych...
Je začátek týdne, vydávám se na svůj běh. Jako vždy mám velké plány, ne zas tak velké jako účetní Fantoci a jeho spolupracovníci, kteří měli v plánu jet na kole až do Pinerola, aby se zavděčili svému šéfovi, nadšenému cyklistovi. Jak říkali, „je to jen 1200 km“, a zajeli za roh ke svým zaparkovaným autům. Mně oproti nim stačí uběhnout okolo 10km...
Události posledních dnů mi připomněly jednu bláznivou akci. V dobách, kdy jsme ještě nevěnovali všechen čas dětem a manželkám, mě kamarád pobídl k účasti na akci „Přeběh okresu“. I bez pandemických nařízení mi to přišlo strašidelné – běžet od hranice jedné strany okresu ke druhé. Po zjištění, že se jedná asi o 45 km dlouhou trasu napříč blanenským okresem, jsem měl jasno....
Přál bych si, aby výjimečný stav představoval chvíle, kdy se cítíte opravdu výjimečně. Být vyvolený, ne teda jako ti z televizního pořadu, ale třeba z filmu Armagedon, kdy jen vy můžete něco udělat a zachránit svět. Zatím se vůbec necítím výjimečně, protože je nás víc a pro záchranu světa nemáme dělat nic. Jako, že máme zůstat doma a tím zachráníme...
Venku je krásně, vane lehký větřík, kterému nastavuji tvář, abych se nadechl čerstvého vzduchu a cítil, jak mě naplňuje energií. Ožívám, myšlenky se probouzí, stejně jako nadšení a chuť jít udělat „něco velkého“. Děti si hrají a jsou šťastné! Pobíhají kolem nás a užívají si prostor, užívají si volnosti, nemyslí na to, co bude zítra. Srší z nich radost a okolím zní...
„Tati, a proč nemají děti?“ I na takové věci se mě občas dcery ptají a já hned nevím, co říct, a tak odpovím stroze: „Oni by rádi, ale někdy to prostě nejde.“ A stejně stroze se mi otázka zase vrátí. „A proč?“ A mně nezbývá, než se zamyslet a říct něco v souladu s tím, co jsme jim už vysvětlili a na co se holky...
Byla jsem očekávaná a zatím, co se na mě těšili, mi narostlo něco navíc. A tak jsem se narodil. Kluk jako buk. Od té doby mám stále něco navíc. Třeba moc přemýšlím. Anebo vůbec, pak mám z toho navíc modřiny, nebo bolavé srdce, když se pouštím po hlavě do různých věcí. Každopádně jsem byl samostatné dítě, až na jednu maličkost, moc jsem...
Chcete-li mi udělat radost, dejte mi blok a propisku. Miluju deníčky, propisky, tužky i pastelky. Od malička jsem zvyklý si něco malovat a poznamenávat. To mi zůstalo doteď. Jako první to byl dětský památník, ve kterém mám pouze několik obrázků a zbytek stránek zůstalo prázdných. Nikoho z okolí to moc nebavilo a trvalo to i několik měsíců, než jsem ho získal i s novým...
Už zase koukáš do té trávy, tati? Jednou se mi povedlo náhodou najít čtyřlístek. A díky tomu jsem strávil víkend v trávě. Konečně mimo domov a já hledám „štěstí v trávě“. Štěstí, které mě doslova srazilo na kolena. Našel jsem během několika hodin celkem pět čtyřlístků. Byla to víceméně náhoda. Můj letmý pohled zaznamenal malou nesrovnalost, tak jsem se zadíval zpět...
S připomínkou 30. výročí „svobody“ se roztrhl pytel s rozhovory známých i neznámých osobností, na téma „ co pro Vás znamená svoboda“. Mám pocit, že se roztrhlo mnohem víc. Jakoby se s tou svobodou roztrhalo i desatero slušného chování. Možná se změnou režimu a příchodem té euforie, přišla i změna chování. Najednou máme právo pomlouvat druhé a sypat popcorn v kině po zemi. „Prý za komančů bylo...
