Život je experiment, který nelze opakovat! Proto experimentujte, co nejdéle můžete!
...a třeba mi napište.
Stojíme u dveří připraveni k odchodu do školky. Jsme unavení, nevyspaní a před námi stojí řvoucí, napůl svlečená dcera. Během pár sekund si zvládla ze sebe ve vzteku strhnout všechno oblečení, protože ji to prý škrábe a škrtí. Normální rodiče by ji „srovnali“ a odtáhli do školky. Jenže my nejsme „normální“. My jsme vyčerpaní, bez energie, celodenně zaneprázdněni starostmi o děti a nemáme s manželkou...
Dárkové poukazy jsou úžasná věc. Nejdřív udělají radost tomu, kdo je kupuje, že má splněno a že potěší svého blízkého. Současně je potěšen i prodávající. Následně se raduje obdarovaný, u kterého se však počáteční radost a nadšení brzy mění na pocit nejistoty a zjišťování co, kde, kdy a jak… a nakonec možná i proč. Pak následuje období zapomnění a odkládání. Je to období, které přináší...
Před osmi lety jsem zažil jeden den opravdové svobody. Byl první den měsíce října, já nemusel jít do práce, protože jsem v září „po dohodě“ ukončil pracovní vztah a svatbu jsem měl až zítra. Od té doby se mnohé změnilo. Ještě jsem si užil svatební cestu na Madeiře a teprve potom jsem opět zapadl do pracovního procesu. Našel jsem si zaměstnání...
Ženy mě od samého počátku uvádí do pohybu, ne nadarmo se říká „běhat za holkama“. Jsou mojí hnací silou. A od té doby, co jsem se oženil a soustředím svou energii pouze na tu, pro mě jedinou ženu na světě, dokážu ze sebe vydat víc, než si myslím, že ve mně je. Ano, manželka je takový můj bič, díky němuž dokážu...
…a tak jsem se zvedl z lehátka, abych se z pátečního náročného šaolinského tréninku vydal za krásného slunečného dopoledne na sobotní oběd, domů. Už tehdy, dříve než jsme se vzali, jsem svoji nastávající dokázal ledasčím překvapit. Tato vlastnost mi zůstala i po svatbě. To aby naše manželství nebylo tak monotónní. Kde jsi tak dlouho? Na tréninku! Trochu jsme to přetáhli… Několik...
Stále hledáme nové a nové cesty mezi námi dospělými a dětským světem. Cestu k dětské pozornosti a důvěře. Cestu k našim dětem, abychom si rozuměli a vzájemně se vnímali. Každý den jsou tyto dva světy přístupné různými cestami, na kterých řešíme spoustu kódů, šifer a náznaků, abychom postoupili o kousek blíž. Vždy jsme vnímali jen dva body, jako start a cíl, my a děti. Do určitého věku...
Vzpomínky jsou záhadná věc. Vůbec není jasné, který okamžik vám utkví v paměti. Jaká gesta budete vidět před očima. Nebo jaká slova vám budou znít až do konce života v uších, jako by to bylo včera. Nejhezčí jsou ty vzpomínky, které vás donutí k úsměvu nebo vás dokonce nahlas rozesmějí uprostřed ulice, nejlépe ve velkém davu, který na vás pak...
Začátkem školního roku jsme ještě trochu s manželkou váhali, zda jsme udělali správně, když jsme pro dceru, narozenou na konci srpna, zajistili odklad povinné školní docházky. Nebylo snadné se rozhodnout. Dlouho jsme promýšleli všechna pro a proti, diskutovali s učiteli i jinými odborníky a zkoušeli hledat informace na internetu. Je zajímavé, že odpovědi na naše zásadní otázky byly většinou kladné – ať už jsme...
Kde berete energii a nadšení? Dokážete se vůbec vybudit k činu a pohnout se tak blíž k tomu, co chcete? Ke svému cíli, ke splnění daných slibů? Všem známý Archimédés pronesl: „Dejte mi pevný bod ve vesmíru a já pohnu celou Zemí!“. Jenže to se týká hmotných věcí, na které je potřeba hmotný bod. Na nehmotné věci, se kterými chcete pohnout, bude...
Peníze, nebo život! Co byste si vybrali? Každý má hodnoty nastavené jinak. Někdo může mít pocit, že čas jsou peníze a pro někoho můžou peníze znamenat čas. Také se najdou lidé, pro které jsou peníze ekvivalentem života a známá hrozba „peníze, nebo život“ by pro ně znamenalo to samé jako „prašť, jak uhoď“. Peníze samozřejmě potřebujeme, abychom...
