Rituál, to mystické slovíčko, pod kterým si mnoho lidí představí obětní obřad, s plameny žhnoucími okolo obětního oltáře, jako by dohlížely na celý proces a dodržování pravidel. Tak takový rituál tedy neprovádím, nechci podpálit dům. Já teď cokoliv nějak „nechci“! Je to zvláštní období, čím víc chci vnitřně něco dokázat, tím méně se mi chce na venek něco dělat....
V mládí žil jsem jako básník! Byla to krásná svobodná léta, nejedna růže mi pro dívku v ruce kvetla. Ve dne studium, odpoledne tanec, v noci nutná práce, až na výjimky to šlo do „vysoké“ hladce. Jen platonické lásky, dělaly mi vrásky. Nezalekl jsem se ani hloupé sázky. Když jsem v knihovně stál, o Kámasútru jsem knihovnici rázně požádal, jak mi kamarádka...
Během psaní jsem si tak uvědomil, že i samotná knihovnička je zatím jen sen. Po rekonstrukci a malování bytu jsme uvolnili dětem místo, aby měly více prostoru na své věci. Naše „dospělácké“ knihy zatím leží v místech, kde by měla knihovnička teprve vzniknout. Topíme se v knihách, přesto přibývají další. Nezáleží jestli je kniha nová nebo z antikvariátu, každá zajímavá kniha nám...
„Dopovím ti to ve sprše“, povídá manželka, „běž napřed, za chvilku přijdu“! Sprcha je v podstatě jediné místo, kde můžeme a taky máme čas v klidu a nerušeně si popovídat. Nikdo neposlouchá a neptá se „co?“, „nic, povídáme si s maminkou“! Každý potřebuje klidné místo, jako je sprcha, ta oáza, kde je dostatek vody a ticha, alespoň chvíli. Tak jsem tedy šel. Netrávím...
Přiznám se, že se nerad vzdávám. Ať už čehokoliv, kohokoliv, nebo sám za sebe jako osoba. Nerad se vzdávám staré obnošené košile nebo myšlenky na něco, čeho bych rád dosáhl. Mám v hlavě pár představ, které nechci opustit. Stále si myslím, že přijde můj čas a daná představa se naplní. Těžko se smiřuji s tím, že by to tak nebylo....
Kinedryl před nástupem do autobusu, a jeden s sebou pro klidný návrat. Paní učitelka bere do úschovy tabletky se jménem dítěte, kterým se za jízdy, jak se říká, „zvedá kufr“. Není to nic příjemného, ale z toho lepšího pohledu, to znamená, že někam jedete, že se něco děje a budete mít spoustu nových zážitků, ať už jakýchkoliv. 😊 Jednoduše, dokud se vám...
Máme za sebou noc kostelů, o které jsme se konečně dozvěděli včas, a ne až s týdenním zpožděním. Holky už jsou přece jen větší a ukázka nočního brněnského života, je příjemná změna. Největší změna je to ale nejvíc pro nás, pro mě a manželku. My jsme se už dlouho ničeho neúčastnili a pohled na noční život, který se opravdu dost změnil od dob...
Mám rád bavorské vdolečky, dám si je rád. Když mám na ně chuť! Jenže pár lidí si to spletlo a začalo používat zcela jiné slovní spojení jako je „bavorský model“, a tím mi trochu kazí chuť, nejen na ty vdolečky bohužel. Ale i když je mám rád, myslím ty vdolečky, těch pár lidí nikoliv, tak se jimi nepřejídám. Nerad bych...
Je začátek týdne, vydávám se na svůj běh. Jako vždy mám velké plány, ne zas tak velké jako účetní Fantoci a jeho spolupracovníci, kteří měli v plánu jet na kole až do Pinerola, aby se zavděčili svému šéfovi, nadšenému cyklistovi. Jak říkali, „je to jen 1200 km“, a zajeli za roh ke svým zaparkovaným autům. Mně oproti nim stačí uběhnout okolo 10km...
Události posledních dnů mi připomněly jednu bláznivou akci. V dobách, kdy jsme ještě nevěnovali všechen čas dětem a manželkám, mě kamarád pobídl k účasti na akci „Přeběh okresu“. I bez pandemických nařízení mi to přišlo strašidelné – běžet od hranice jedné strany okresu ke druhé. Po zjištění, že se jedná asi o 45 km dlouhou trasu napříč blanenským okresem, jsem měl jasno....
