Život je experiment, který nelze opakovat! Proto experimentujte, co nedjéle můžete!
...a třeba mi napište.
Byla jsem očekávaná a zatím, co se na mě těšili, mi narostlo něco navíc. A tak jsem se narodil. Kluk jako buk. Od té doby mám stále něco navíc. Třeba moc přemýšlím. Anebo vůbec, pak mám z toho navíc modřiny, nebo bolavé srdce, když se pouštím po hlavě do různých věcí. Každopádně jsem byl samostatné dítě, až na jednu maličkost, moc jsem...
Chcete-li mi udělat radost, dejte mi blok a propisku. Miluju deníčky, propisky, tužky i pastelky. Od malička jsem zvyklý si něco malovat a poznamenávat. To mi zůstalo doteď. Jako první to byl dětský památník, ve kterém mám pouze několik obrázků a zbytek stránek zůstalo prázdných. Nikoho z okolí to moc nebavilo a trvalo to i několik měsíců, než jsem ho získal i s novým...
Už zase koukáš do té trávy, tati? Jednou se mi povedlo náhodou najít čtyřlístek. A díky tomu jsem strávil víkend v trávě. Konečně mimo domov a já hledám „štěstí v trávě“. Štěstí, které mě doslova srazilo na kolena. Našel jsem během několika hodin celkem pět čtyřlístků. Byla to víceméně náhoda. Můj letmý pohled zaznamenal malou nesrovnalost, tak jsem se zadíval zpět...
S připomínkou 30. výročí „svobody“ se roztrhl pytel s rozhovory známých i neznámých osobností, na téma „ co pro Vás znamená svoboda“. Mám pocit, že se roztrhlo mnohem víc. Jakoby se s tou svobodou roztrhalo i desatero slušného chování. Možná se změnou režimu a příchodem té euforie, přišla i změna chování. Najednou máme právo pomlouvat druhé a sypat popcorn v kině po zemi. „Prý za komančů bylo...
Dřív jsem psal více a články měly na sebe jistou návaznost, nebo alespoň myšlenka v nich. Někdy je naopak hodně skrytá a člověk musí číst doslova „mezi řádky“. Ale důležité je, že nápady mě neopouští. Někdy jen nevím jak začít, nebo jak skončit. Začátek a konec je pro mě to nejtěžší, a proto začínám často od prostředka. Jenže pak tu mám...
Stojíme u dveří připraveni k odchodu do školky. Jsme unavení, nevyspaní a před námi stojí řvoucí, napůl svlečená dcera. Během pár sekund si zvládla ze sebe ve vzteku strhnout všechno oblečení, protože ji to prý škrábe a škrtí. Normální rodiče by ji „srovnali“ a odtáhli do školky. Jenže my nejsme „normální“. My jsme vyčerpaní, bez energie, celodenně zaneprázdněni starostmi o děti a nemáme s manželkou...
Dárkové poukazy jsou úžasná věc. Nejdřív udělají radost tomu, kdo je kupuje, že má splněno a že potěší svého blízkého. Současně je potěšen i prodávající. Následně se raduje obdarovaný, u kterého se však počáteční radost a nadšení brzy mění na pocit nejistoty a zjišťování co, kde, kdy a jak… a nakonec možná i proč. Pak následuje období zapomnění a odkládání. Je to období, které přináší...
Před osmi lety jsem zažil jeden den opravdové svobody. Byl první den měsíce října, já nemusel jít do práce, protože jsem v září „po dohodě“ ukončil pracovní vztah a svatbu jsem měl až zítra. Od té doby se mnohé změnilo. Ještě jsem si užil svatební cestu na Madeiře a teprve potom jsem opět zapadl do pracovního procesu. Našel jsem si zaměstnání...
Ženy mě od samého počátku uvádí do pohybu, ne nadarmo se říká „běhat za holkama“. Jsou mojí hnací silou. A od té doby, co jsem se oženil a soustředím svou energii pouze na tu, pro mě jedinou ženu na světě, dokážu ze sebe vydat víc, než si myslím, že ve mně je. Ano, manželka je takový můj bič, díky němuž dokážu...
…a tak jsem se zvedl z lehátka, abych se z pátečního náročného šaolinského tréninku vydal za krásného slunečného dopoledne na sobotní oběd, domů. Už tehdy, dříve než jsme se vzali, jsem svoji nastávající dokázal ledasčím překvapit. Tato vlastnost mi zůstala i po svatbě. To aby naše manželství nebylo tak monotónní. Kde jsi tak dlouho? Na tréninku! Trochu jsme to přetáhli… Několik...
