Život je experiment, který nelze opakovat! Proto experimentujte, co nejdéle můžete!
...a třeba mi napište.
V životě přicházejí někdy chvíle, které musíte rozdýchat, abyste mohli jít dál. A když vám přijdou do života děti, tak těch chvil, které rozdýcháváte, docela přibývá. Stejně i děti musejí rozdýchat spoustu věcí, když se jim něco nedaří, nebo když jim něco nedovolíte. Spustí řev, pláčou a hned na to zhluboka dýchají, až se nakonec, v tom lepším případě, uklidní. Stejně tak...
Vrátil jsem se na začátek, ke svému prvnímu článku, který jsem napsal po tom, co jsem tento web vytvořil a ukázal manželce jako překvapení. Takový malý dárek k našemu pátému podzimnímu výročí. Letos jsme oslavili desáté výročí a to znamená, že už sem píšu pět let. Poslední dobou to nebylo tak časté, stejně jako mé nové a nezapomenutelné zážitky. Pět let...
Je snadné se nechat najmout na cokoliv, když nemáte potřebu živit rodinu a nemáte žádné velké povinnosti. Pokud už jste živitelem rodiny a nemáte jiné vyhlídky, tak je to nutnost. Jako student jsem se nechal najmout v uklízecí firmě, byl to skvělý přivýdělek během studijních let. Během osmi let jsem se dostal na místa, kam se běžný smrtelník nedostane a restaurátor...
Přál bych si, aby výjimečný stav představoval chvíle, kdy se cítíte opravdu výjimečně. Být vyvolený, ne teda jako ti z televizního pořadu, ale třeba z filmu Armagedon, kdy jen vy můžete něco udělat a zachránit svět. Zatím se vůbec necítím výjimečně, protože je nás víc a pro záchranu světa nemáme dělat nic. Jako, že máme zůstat doma a tím zachráníme...
Poslední dny tohoto roku mi připomněly moji maturitní slohovou práci, která byla na téma vzdělání a peníze. Tehdy jsem bez váhání zvolil nadpis „Na chleba nemáme, ale voda ještě teče“, který popisoval naši situaci. Následnému obsahu jsem věnoval o mnoho více času a popsal to podrobněji. Důvod, proč chci studovat, že díky vzdělání si zajistím dostatečný příjem. Paní učitelka...
„První vlna, druhá vlna“… tato slova mám spojená s probíhající pandemií. Stejně tak další opakující se zprávy a oznámení, která se k mým uším a očím dostanou jen vzácně. Jednak mě nezajímají, ale především proto, že mezitím se zvedla ještě jedna, mnohem větší vlna, na které se držíme zuby nehty. Zvedla se obrovská „on-line vlna“, která nás drtí ze všech...
Když jsem před půl rokem napsal článek „Syndrom domova“, netušil jsem v tu chvíli, že dostanu šanci (a nejen já), která se neodmítá. Vyzkoušet si syndrom domova v praxi a mnohem déle, než jen o víkendu. Nouzový stav byla příležitost naučit se trpělivosti v mnoha oblastech života. Byla to také zkouška v navazování přerušených činností, vztahů a života vůbec. Začátkem roku jsem...
Venku je krásně, vane lehký větřík, kterému nastavuji tvář, abych se nadechl čerstvého vzduchu a cítil, jak mě naplňuje energií. Ožívám, myšlenky se probouzí, stejně jako nadšení a chuť jít udělat „něco velkého“. Děti si hrají a jsou šťastné! Pobíhají kolem nás a užívají si prostor, užívají si volnosti, nemyslí na to, co bude zítra. Srší z nich radost a okolím zní...
„Tati, a proč nemají děti?“ I na takové věci se mě občas dcery ptají a já hned nevím, co říct, a tak odpovím stroze: „Oni by rádi, ale někdy to prostě nejde.“ A stejně stroze se mi otázka zase vrátí. „A proč?“ A mně nezbývá, než se zamyslet a říct něco v souladu s tím, co jsme jim už vysvětlili a na co se holky...
Byla jsem očekávaná a zatím, co se na mě těšili, mi narostlo něco navíc. A tak jsem se narodil. Kluk jako buk. Od té doby mám stále něco navíc. Třeba moc přemýšlím. Anebo vůbec, pak mám z toho navíc modřiny, nebo bolavé srdce, když se pouštím po hlavě do různých věcí. Každopádně jsem byl samostatné dítě, až na jednu maličkost, moc jsem...
