Když jsem před půl rokem napsal článek „Syndrom domova“, netušil jsem v tu chvíli, že dostanu šanci (a nejen já), která se neodmítá. Vyzkoušet si syndrom domova v praxi a mnohem déle, než jen o víkendu. Nouzový stav byla příležitost naučit se trpělivosti v mnoha oblastech života. Byla to také zkouška v navazování přerušených činností, vztahů a života vůbec. Začátkem roku jsem...
Venku je krásně, vane lehký větřík, kterému nastavuji tvář, abych se nadechl čerstvého vzduchu a cítil, jak mě naplňuje energií. Ožívám, myšlenky se probouzí, stejně jako nadšení a chuť jít udělat „něco velkého“. Děti si hrají a jsou šťastné! Pobíhají kolem nás a užívají si prostor, užívají si volnosti, nemyslí na to, co bude zítra. Srší z nich radost a okolím zní...
„Tati, a proč nemají děti?“ I na takové věci se mě občas dcery ptají a já hned nevím, co říct, a tak odpovím stroze: „Oni by rádi, ale někdy to prostě nejde.“ A stejně stroze se mi otázka zase vrátí. „A proč?“ A mně nezbývá, než se zamyslet a říct něco v souladu s tím, co jsme jim už vysvětlili a na co se holky...
Byla jsem očekávaná a zatím, co se na mě těšili, mi narostlo něco navíc. A tak jsem se narodil. Kluk jako buk. Od té doby mám stále něco navíc. Třeba moc přemýšlím. Anebo vůbec, pak mám z toho navíc modřiny, nebo bolavé srdce, když se pouštím po hlavě do různých věcí. Každopádně jsem byl samostatné dítě, až na jednu maličkost, moc jsem...
Chcete-li mi udělat radost, dejte mi blok a propisku. Miluju deníčky, propisky, tužky i pastelky. Od malička jsem zvyklý si něco malovat a poznamenávat. To mi zůstalo doteď. Jako první to byl dětský památník, ve kterém mám pouze několik obrázků a zbytek stránek zůstalo prázdných. Nikoho z okolí to moc nebavilo a trvalo to i několik měsíců, než jsem ho získal i s novým...
Už zase koukáš do té trávy, tati? Jednou se mi povedlo náhodou najít čtyřlístek. A díky tomu jsem strávil víkend v trávě. Konečně mimo domov a já hledám „štěstí v trávě“. Štěstí, které mě doslova srazilo na kolena. Našel jsem během několika hodin celkem pět čtyřlístků. Byla to víceméně náhoda. Můj letmý pohled zaznamenal malou nesrovnalost, tak jsem se zadíval zpět...
S připomínkou 30. výročí „svobody“ se roztrhl pytel s rozhovory známých i neznámých osobností, na téma „ co pro Vás znamená svoboda“. Mám pocit, že se roztrhlo mnohem víc. Jakoby se s tou svobodou roztrhalo i desatero slušného chování. Možná se změnou režimu a příchodem té euforie, přišla i změna chování. Najednou máme právo pomlouvat druhé a sypat popcorn v kině po zemi. „Prý za komančů bylo...
Dřív jsem psal více a články měly na sebe jistou návaznost, nebo alespoň myšlenka v nich. Někdy je naopak hodně skrytá a člověk musí číst doslova „mezi řádky“. Ale důležité je, že nápady mě neopouští. Někdy jen nevím jak začít, nebo jak skončit. Začátek a konec je pro mě to nejtěžší, a proto začínám často od prostředka. Jenže pak tu mám...
Stojíme u dveří připraveni k odchodu do školky. Jsme unavení, nevyspaní a před námi stojí řvoucí, napůl svlečená dcera. Během pár sekund si zvládla ze sebe ve vzteku strhnout všechno oblečení, protože ji to prý škrábe a škrtí. Normální rodiče by ji „srovnali“ a odtáhli do školky. Jenže my nejsme „normální“. My jsme vyčerpaní, bez energie, celodenně zaneprázdněni starostmi o děti a nemáme s manželkou...
Dárkové poukazy jsou úžasná věc. Nejdřív udělají radost tomu, kdo je kupuje, že má splněno a že potěší svého blízkého. Současně je potěšen i prodávající. Následně se raduje obdarovaný, u kterého se však počáteční radost a nadšení brzy mění na pocit nejistoty a zjišťování co, kde, kdy a jak… a nakonec možná i proč. Pak následuje období zapomnění a odkládání. Je to období, které přináší...
